Nesouhlas s upozaděním sociálního šetření

V legislativním procesu se nachází zákon, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Poslední úpravy se dělaly na konci června, teď je zařazen v evidenci a další schvalování lze čekat v září. Moravskoslezský kruh k němu má několik výhrad. Zpracovala je Mgr. Radka Pešlová. 

Hlavní výhrady k návrhu změn § 5 č. 108/2006 Sb. zákona o sociálních službách: Přesun kompetencí z Úřadu práce (ÚP) na územní správy sociálního zabezpečení (ÚSSZ) se z pohledu názvu úřadů jeví jako vhodný.

Sociální dávky závislé na zdravotním stavu více podléhají systému sociálního zabezpečení než úřadu, který navozuje, že se v něm řeší pracovně-právní vztahy.

Nicméně delimitace dávek z obecních úřadů na Úřad práce způsobila nedostupnost, špatnou archivaci dat a vize sjednocení zde byla chabá. Takto má šanci dopadnout i nynější přesun z ÚP na ÚSSZ. Vzhledem k nutnosti soutěžit veškeré sociální systémy, malou flexibilitu v úpravách v systému, nedostatečně vyhodnocená rizika, se jeví, že se značně sníží komfort především žadatelům.

Změna, než v názvu vyřizujícího úřadu, by měla být koncepční, např. zveřejnění posudkových kritérií on-line tak, aby ošetřující lékaři pacienta/žadatele o dávku mohli již z posudkových kritérií vybírat ty nejvíc přiléhavé (např. u průkazek by byly zaklikávací diagnózy, zda jimi pacient trpí, či nikoliv) a posudkový orgán formálně nově nazýván Institut pro posuzování zdravotního stavu (IPZS) by pouze prováděl kontrolu, zda není lékaři nad míru přitěžováno za účelem získání vyšších dávek, příp. byl lékaři k dispozici pro konzultaci.

Z dosavadních jednání mezi ÚSSZ a ÚP se jeví, že zde není zásadně přijat systém např. u příspěvku na péči (PNP), že sociální šetření je důležitou součástí celého systému. Sociální šetření je zde bráno jako okrajové, nevýznamné, provede se přece „za pár minut“ a je významněji posíleno hodnocení posudkovým orgánem (IPZS), kde navíc posouzení nečiní již jen posudkoví lékaři, ale převážně nelékařští zdravotní pracovníci.

Lze si jen těžko domýšlet, jak tedy vypadá systém, kdy sociální pracovnice bude upozaděna, ošetřující lékař nezná posudková kritéria, proto se ve zprávách především objevují informace o diagnózách a zprávy jsou častěji kopírovány a někdy působí milostivě, mírněji... Nadto obojí spojí např. zdravotní sestřička, která nemá ponětí o domácím prostředí pacienta a ani o diagnózách a jejich dopadu do posudkových kritérií, neboť pro čtení v diagnózách a pro komplexní hodnocením zdravotního stavu nemá odpovídající vzdělání.

Ani systém na ÚP není nyní garancí, že by řízení mělo probíhat především v zájmu osoby slabé, hendikepované, zranitelné... ale nezávislost ÚP a pracovníků provádějících sociální šetření na IPZS dávala možnost zajistit nestranný tlak podle správního řádu, aby byl opravdu zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a vydávané rozhodnutí více přiléhalo dané situaci, ačkoliv se tak mnohdy z bezradnosti a neprobíhající vzájemné komunikace nedělo.

Je pravděpodobné, že se změna bude dlouhodobě integrovat do myšlení žadatelů a jejich rodin (např. i dnes po čtrnácti letech mnoho lidí tvrdí, že máme plný a částečný důchod, mnoho lidí neví, že máme PNP, ale stále žijí v terminologii příspěvku při péči o osobu blízkou atd.).

Z důvodu digitalizace a spojení řízení, vývoje jednotného informačně-digitálního přístupu lze očekávat jisté obtíže při zahájení systému.

Zajištění objektivního hodnocení dávek změna „názvu úřadu“ ale zatím nepřináší.

Další výhrady máme k chystané změně podmínek pro zahájení řízení o příspěvku na péči (nynější § 23 zákona o sociálních službách).  

Vymezit podávání žádosti „pouze“ prostřednictvím Informačního systému je očekávatelným krokem v digitalizaci státní správy. Je ale nutné počítat s tím, že o příspěvek mohou žádat třeba osmdesátiletí opatrovníci osoby závislé, kteří nyní mají problém i jen s dvoufázovým ověřením, nemají přístup k internetu a nevlastní „chytrý“ mobil.

Pokud nebudou zachovány pointy, kde mohou s podporou pracovníků žádost podat, dojde ke značné diskriminaci z důvodu věku a sociálních dovedností.

Jeví se, že nově § 24 bude toto respektovat. Pokud však bude propagace cílená jen na digitalizaci, mohla by z neznalosti vzniknout překážka, že žádost již nikdo „na přepážce“ nepomůže vyřídit.

Dílčí výhrady se týkají například navrhovaného § 24b. zákona o sociálních službách. Dle našeho názoru nahlížení do spisu by mělo být umožněno i pečující osobě a současně by měl být spis zpřístupněn na žádost i dálkovým přístupem (pro nahlížení do spisu). Dosavadní aplikovatelný § 38 správního řádu byl totiž především praktikován tak, že nahlížející musel na úřad dostavit. Což v čase, kdy je zdravotní stav posuzován např. ve vzdáleném Hradci, když žadatel žije třeba ve Znojmě, posudkový orgán vychází z lékařského nálezu, který žadatel vůbec neviděl, kdy má žadatel doplňovat důkazy dokonce ještě jen před samotným posouzením, je téměř nerealizovatelné procesní právo. 

Moravskoslezský kruh

P.S. Další legislativní proces budeme sledovat a informace zveřejňovat.