Problém věcného břemene. Jsme odsouzeni k péči?

Jsme rodina se třemi malými dětmi a již deset let bydlíme s babičkou manželky (90 let, imobilní, komunikující, 4. stupeň PnP) pod jednou střechou (má zde věcné břemeno dožití). Využíváme podpory pečovatelské i odlehčovací služby, avšak péče je v naší situaci už velmi náročná a neudržitelná. Jsme vyčerpáni a chceme babičku umístit do domova se zvláštním režimem (DZR). Toto nám před rokem odmítla a odmítá i nyní. Za jakých podmínek (jak) můžeme babičku do domova umístit (opatrovník zatím není stanoven)? Prakticky jsme se ocitli v situaci, kdy (dnes už proti naší vůli) musíme pečovat. Jaká práva máme? Jsme opravdu „odsouzeni“ k péči? Můžeme odmítnout dále pečovat (jiný příbuzný není možný)? Bylo by umístění do domova v rozporu s věcným břemenem? Jako otec nyní preferuji kvalitu života dětí a rodiny před péčí o babičku. Děkuji.

Odpověď

Situaci, kterou prožíváte, bohužel nelze nazvat mimořádnou. Mnoho pečujících pečuje do úmoru, protože buď chtějí opečovávanému splnit první poslední, případně mají v sobě pocit viny, pokud si představují, že upřednostní sebe, před péčí anebo se prostě v minulosti naučili, že jejich hodnota je jen, když někomu pomáhají. Nic z toho zjevně není špatně, dokud se pečující nezačne zdravotně hroutit a nezačnou mu kolabovat vztahy kolem něj. Pokud se tak děje, už to není přirozené naplňování poslání a oboustranný tok energie (péče poskytuje pocit uspokojení a docenění). A stejně jako Vy, i jiní pečující docházejí k tomu, že dál už nemohou. Někteří si to připouštějí (nahlas) a někteří schovávají tyto své myšlenky „pod koberec“ a pak to v nich nějak doutná a dokáží velmi tvrdě odsuzovat druhé, kteří se nerozhodli také trpět.

Přestože je nejspíš sebezáchovné, že již jste schopen si situaci připustit a pojmenovat ji, ještě asi budete muset doma ledasco prožít, abyste ji zvládl vyřešit.

Tedy, primárně potřebujete projít podmínky „věcného břemene“ a daru, tedy, jak jste s babičkou uzavřeli dohodu – právo dožití a přijetí daru (nemovitosti). Poskytovaný dar (často nemovitost mnohamiliónové hodnoty) je poskytnut právě za jakési vykoupení, že přislíbíte se starat. A pak je otázkou, jak dobře jste si to spočítali a zda jste si dokázali představit, co to bude obnášet. Dar může být následně odvolán pro nevděk (velmi pěkně je to zpracováno zde: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/uskali-odvolani-daru-pro-nevdek). Pak je také otázkou, jaké podmínky jsou věcného břemene – bez znalosti nemohu hodnotit, zda by umístění do domova bylo porušením.

Nicméně by bylo potřeba podotknout, že Vy tím, že babička odejde do domova, nic neporušujete – pokud to bude její rozhodnutí (prostě přestane věcné břemeno užívat). Ale je otázkou, pokud sama nechce, jestli máte možnost jí to přikázat, či ji prostě vzít a odvést nebo to jinak způsobit a jak to bude hodnotit ona – je to nevděk/není to nevděk; je to porušení něčeho, co je napsané/nebo není... Věcná břemena zpravidla nejsou univerzální, ale jsou psaná na individuální situace.

Další otázkou je, jakou dohodu o péči jste uzavřeli? Většinou opečovávaný s pečujícím ústně uzavřou úmluvu, že pečující se postará, jak nejlépe umí, a opečovávaný mu za to zaplatí (nejčastěji z příspěvku na péči). Často je to dost nevyrovnané, pokud se podíváte na hodnotu platby a množství poskytnuté péče, ale pokud v tom hrál roli dar, tak už je to často vyrovnané velmi štědře.

Přestože jde o ústní dohodu, je tato dohoda zrušitelná (zase ústně). Můžete tedy babičce vypovědět péči a do 8 dnů to nahlaste na Úřad práce – odbor příspěvku na péči. Tím, že přestanete pečovat, nejspíš babička bude strádat a může dojít k manipulaci, vydírání, z Vaší strany k výčitkám, ale také možná babička dojde k závěru, že potřebuje pomoc jinak. Píšete, že je babička komunikující – dovozuji tedy, že se ještě sama rozhoduje, je orientovaná. Pak je na ní, jak se bude rozhodovat, zda si objedná více péče od jiné služby, dohodne si někoho ze sousedů, nebo naopak dojde k závěru, že sama potřebuje zajištění domova. Je nutné se spolehnout, že je dospělá a svéprávná.

Pokud byste ale zjistili, že se babičce velmi přitěžuje, musíte jí alespoň poskytnout pomoc (např. přivolat rychlou záchrannou službu), abyste se nedopustili trestného činu neposkytnutí pomoci.

Pokud ale babička není orientovaná, sice komunikuje, ale už nerozumí, co se kolem ní děje, nevěděla by, jak si zajistit další péči (ani za podpory), nedokáže rozeznat své možnosti, tak tady těžko vypovíte smlouvu (ústní dohodu o péči), když vlastně svoji výpověď nemůžete babičce doručit, protože ona není schopna vědět, o co se jedná.

V tomto případě (neschopnosti babičky) potřebujete, abyste o babičce mohli rozhodovat, být její zástupce (a to nikoliv na základě plné moci – to by bylo falešné). V těchto případech jde již o opatrovnictví. Opatrovník může zvážit i umístění opatrované proti vůli do zařízení, může za tohoto člověka jednat, ale v jeho zájmu. Kde by došlo ke kolizi zájmů opatrovaného a opatrovníka, tam by soud měl ustanovit kolizního opatrovníka (což by u Vás nejspíš umístění do služby bylo).

Opatrovnictví nemusí trvat dlouho, pokud by se dělo bez omezení svéprávnosti, nebo by při omezování svéprávnosti byl návrh doplněn o návrh na ustanovení opatrovníka dle § 58 občanského zákoníku – na věci, které nesnesou odkladu.

Prakticky:

1. Projděte smlouvu o daru a věcném břemenu
2. Je-li babička schopná rozhodovat:
   1. vypovězte jí smlouvu o péči
   2. dejte jí přechodnou dobu, aby si mohla zajistit náhradní způsob péče (pokud to ještě zvládnete)
   3. propojte jí se sociální pracovnicí na obecním úřadu, aby jí pomáhala oslovit další služby
   4. poskytněte přivolání pomoci, pokud jí bude hůř
   5. nechejte na babičce čas, kdy se odstěhuje, a též, jakou pomoc si smluví
3. Není-li babička schopná se rozhodovat:
   1. některé služby by Vám vzali žádost do domova s lékařskou zprávou, že babička se nerozhoduje, ale takto podaná žádost je právně neplatná (i když to některé služby nevědí) a pak až mají místo, tak by smlouvu podepsal pracovník obce s rozšířenou působností a při doložení lékařské zprávy, že se babička bez pomoci vážným způsobem může zdravotně zhoršit (dle § 91a zákona o sociálních službách: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108?text=108%2F2006#f5833200)
   2. bod A. by neměl projít, takže by zbývalo řešit určení opatrovníka babičce, který by za ni rozhodoval. Protože umístění je v zájmu Vašem, ale nemuselo by být v zájmu babičky, pokud byste se stali opatrovníkem, nejspíš byste byli v kolizi a situace by se protahovala ještě o stanovení kolizního opatrovníka.
      1. podejte návrh na ustanovení opatrovníka (použijte, resp. upravte si vzor ze str. 27 https://www.pecujdoma.cz/poradna/poradna-socialne-pravni/opatrovnictvi-a-zastupovani-pouceni-rozdily-vzory/) a navrhněte, aby se opatrovníkem stal někdo jiný než Vy, pokud nikdo v rodině není, uveďte, že v rozhodování o majetku, o umístění a o dalších záležitostech babičky se cítíte v kolizi a žádáte soud, aby určil veřejného opatrovníka (obec).
      2. návrh má v sobě i akutní opatrovnictví (dle § 58 občanského zákoníku), buďte v této části hodně přesvědčiví a vysvětlete soudu, že to spěchá
      3. pokud soud zabere, mohli byste mít už do cca dvou měsíců akutního opatrovníka, který by pak mohl řešit umístění do domova. Pokud soud nezabere (nebudete v návrhu přesvědčiví nebo soud bude personálně podhodnocen), může to trvat pár měsíců.
      4. žádost do služby od opatrovníka pak služba přijímá a opatrovník řeší umístění (i proti vůli babičky).

Snad je výše srozumitelné, případně ráda doplním odpovědi, na otázky, které s tímto ještě vyvstanou.

Ptáte se také, jaké máte práva... Tato práva jsou do jisté míry dost hypotetická, protože sice máte právo nepečovat (ale jen poskytnout první pomoc, když začne být špatně), ale nejsem si jista, zda toto právo jste schopni lidsky uplatnit.

Ač výše podávám poměrně (až cynické) vysvětlení, jak se „babičky zbavit“ (což jako právník pomáhám tomu, kdo se ptá), tak bych ráda upozornila na to, co nejspíš sám víte – pokud babičku odstěhujete a ona změnou prostředí utrpí a zemře, mohli byste mít v rodině velké rozpory, protože manželka by Vám to (jako hlavě rodiny, která rozhodne) mohla mít za zlé, a co se odehraje, zpětně nezměníte. Současně i děti vidí, jak řešíte situaci, a buď to mohou vnímat zodpovědně anebo to pak ve své dospělosti zkopírovat, až půjde o Vás. Nikdo do Vaší rodiny nevidí a nemůže Vás (oprávněně) soudit, ale jen, prosím, zvažte, i jak se budete cítit do budoucna, kdyby se stalo to nejhorší a Vy jste našli spojitost v tom, co se stalo a jakou roli v tom máte Vy (jinak méně vznešeně řečeno – opravdu zvažte, ať pak nelitujete).

Péče je řehole, a proto ji také profesně poskytují lidé, kteří si dobrovolně toto vybrali a současně k tomu mají vzdělání a znají techniky, jak si ulevit, poskytovat péči efektivně a jak jednat ve složitých situacích. Na druhou stranu je hodně pečujících, kteří péči vykonávají s láskou a smířením, jistou odevzdaností.  Možná i deset let Vaší láskyplné péče babičce zpříjemnilo její život natolik, že na to můžete být hrdí.

Ať najdete řešení pro všechny přijatelné a vyhovující

Mgr. Radka Pešlová

P.S.: ke zrušení věcného břemene ještě doporučuji tento článek: https://www.epravo.cz/top/clanky/zruseni-vecneho-bremene-dozivotniho-uzivani-na-navrh-opravneneho-110943.html