Podání léku první pomoci pracovníkem v sociálních službách
Pracuji v chráněném bydlení. Zajímá mne, zda je možné, aby pracovník v sociálních službách mohl v rámci poskytnutí první pomoci podat léky, které předem naordinoval lékař pro tyto situace. Jedná se o lék podaný ústy v případě epileptického záchvatu. Případně, jak tuto záležitost ošetřit s opatrovníkem.
Odpověď
Poskytnutí první pomoci není (zásadně!) limitováno nějakou dohodou s opatrovníkem. Představte si situaci, že opatrovník nemá rád svého opatrovaného a vše by Vám zakázal...
Povinnost poskytnout první pomoc máme dokonce pod pohrůžkou trestního stíhání pro neposkytnutí pomoci
§ 150 zák. č. 40/2009 Sb.
Neposkytnutí pomoci
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Nejde tedy ani o pozici PSS, SP, VP nebo opatrovníka, ale o lidskou povinnost pomoci, pokud mohu. Je jasné, že nikdo bez zdravotního vzdělání není odborně oprávněn nakládat s léky ve prospěch druhého, především proto, že nevíte třeba, jestli léky v dávkovači neobsahují vadné prášky a pak byste to byli Vy, kdo by otrávil osobu, nebo nemáte vzdělání na odhalení třeba anafylaktického šoku, nemáte možná zásady poskytnutí pomoci v nějakých komplikovanějších případech. Proto v profesním životě platí „ševče drž se svého kopyta“ a překračování svého odborného vzdělání je možné jen ve velmi výjimečných případech a tím tedy rozhodně zachraňování života je.
Zda lze podání léku při epileptickém záchvatu považovat za život zachraňující, nelze snadno říct. Měli byste zavolat rychlou záchrannou službu a popsat zdravotníkovi příznaky a uvést informace o stavu pacienta i předepsaných lécích. Zdravotnický pracovník by Vám měl říci, že je to opravdu epileptický záchvat, a nikoliv třeba nějaké onemocnění, se kterým to lze zaměnit, a pak by Vám měl říci, že máte lék použít.
Protože zase – nejste zdravotník. Ač si mohu myslet, že stokrát opakovaný záchvat klienta poznám, co když to po stoprvní bude nějaká otrava organismu, která má podobný průběh, a podáním léku jen přihorším? Proto je konzultace se zdravotníkem více než vhodná, a právě volání na číslo 155 může být velmi rychlé a dostupné. Samozřejmě, pokud cítíte velké ohrožení, jednáte a nejspíš by bylo polehčující okolností, kdybyste jednáním ublížili (např. při masáži srdce občas dojde ke zlomenině žeber, ale masáž je důležitější. Nebo pokud někdo krvácí a já nemám nic po ruce, tak strčit ruce do rány a tok ucpat zvládne jistě kdekdo a čekat na spojení pár vteřin a domluvu půl minutky, může být ohrožující. Že z toho pak třeba bude nějaký infekt – no lepší než při tepenném krvácení vykrvácet...).
Mgr. Radka Pešlová