Může být snížen příspěvek na péči, když požádám o navýšení?

Kdybych chtěla žádat zvýšení stupně na péči na syna a oni by mu ho snížili z 2. na 1. stupeň, je možné se pak odvolat a nechat ten 2., který má? Bojím se jít do změny.

Odpověď

Vaše obavy jsou pochopitelné a nebudu Vám zde říkat, že se nic z toho, co popisujete, nemůže stát. Mohou Vám však dát nějaké tipy a doporučení, jak vše ošetřit, tak abyste šance na získání vyššího příspěvku na péči pro Vašeho syna co nejvíce zvýšila, a případně jak postupovat, pokud byste přesto neuspěla.

Nárok na příspěvek na péči je upraven zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a prováděcí vyhláškou č. 505/2006 k tomuto zákonu.

Jak již asi víte, u příspěvku na péči není tolik rozhodující zdravotní stav, ale jeho dopad na zvládání tzv. životních potřeb, tedy potřeb, které je, resp. není Váš syn schopen zvládat sám a potřebuje tedy, aby mu s nimi pomáhal někdo jiný (pečovatelka, asistent, rodina, přátelé…).

Řízení o příspěvku na péči se skládá ze 3 kroků, nejprve sociální pracovník (v domácnosti žadatele) provede sociální šetření a pak pracovník Institutu posudkového lékařství vypracuje svoji zprávu, resp. posudek, jako podklad k této zprávě mu slouží vyjádření sociálního pracovníka a zpráva ošetřujícího (praktického) lékaře. Vždy je tedy třeba vyjádření všech těchto 3 institucí.

Chcete vědět co v těchto zprávách je? Nahlížejte do spisu, jakmile k tomu budete vyzvána (více informací viz dále):

• zpráva ze sociálního šetření (k nahlédnutí u úřadu práce)
• zpráva posudkového lékaře (k nahlédnutí u úřadu práce)
• zpráva praktického lékaře (k vyžádání v ordinaci praktického lékaře nebo na posudkové službě, adresu posudkové služby najdete ve zprávě posudkového lékaře)

Již v úvodu tedy můžete šance syna v řízení zvýšit tím, že si připravíte informace a argumenty pro sociálního pracovníka, který bude sestavovat zprávu ze sociálního šetření. Nejde pochopitelně o to se s tímto pracovníkem jakkoli dohadovat, ale umožnit mu, aby viděl, jak syn v domácnosti žije, ukázat mu, s čím vším mu musíte pomáhat a dohlédnout, aby si vše zapsal a aby se to objevilo ve zprávě, podle které pak posuzující pracovník bude sestavovat posudek.

Již teď si můžete vzít „k ruce“ text vyhlášky č. 505/2006 Sb., přílohy č. 1 a u každé životní potřeby si vypsat konkrétní činnosti, které se synem každodenně vykonáváte a se kterými mu musíte pomáhat, protože je sám nezvládá.

Dalším krokem, který můžete udělat ještě před podáním žádosti, je spojit se s praktickým lékařem/pediatrem syna. Jedná-li se o lékaře, který je pečlivý, a bude-li mít na Vás čas, popište mu opět, co syn nezvládá (pokud to již sám neví) a požádejte ho, ať do zprávy, kterou bude vypracovávat pro Institut posudkového lékařství, vypisuje konkrétní činnosti a zdůrazňuje závislost syna na pomoci okolí.

Pozor, lékaři velmi často píší do zpráv diagnózy a latinské názvy či formulace. Ty mohou být spíše na škodu, protože diagnóza o potřebách člověka zpravidla nic nevypovídá a bohužel se může stát i to, že ji posuzující pracovník moc dobře nezná. Čím konkrétnější tedy lékař bude v popisu omezení syna (např. třesou se mu ruce, oslabené svalstvo, sám není schopen chůze, často padá, zapomíná, nutný dohled pečující osoby při dodržování léčebného režimu atd.), tím to bude lepší.

Pokud je s lékařem syna těžká domluva, nereaguje, víte, že to bude velmi dlouho trvat, než zprávu pro Institut posudkového lékařství zpracuje, a víte, že ji vypracuje nedbale a informace v ní budou obecné a nicneříkající, pak je na zvážení, zda lékaře nezměnit. Pochopitelně záleží na možnostech, které nabízí místo, kde bydlíte, a také to, jak dobře lékař léčí (je na zvážení, zda u lékaře zůstat, když lékařské zprávy vypracovává nedbale, ale je to kvalitní a pečlivý lékař, který rozpozná každou nemoc a umí nastavit správně postup léčby).

Co jsou to životní potřeby, kolik je jich třeba pro jednotlivé stupně příspěvku na péči a jak jsou vymezeny, je uvedeno ve vyhlášce 505/2006.

U každé životní potřeby je uvedeno několik podbodů. Aby byla daná životní potřeba považována za nezvládnutou, postačí, když člověk nezvládá, kterýkoli z podbodů.

Při posuzování životní potřeb se hodnotí vždy to, zda danou činnost je možné tzv. facilitovat jiným způsobem, pomůckou či lékem. Tj. není-li např. schopen člověk s mentálním postižením zvládnout zavazování tkaniček, ale zvládne suchý zip, činnost „obouvání“ je považována za zvládnutou. Pokud však má takovou činnost vykonávat senior, který se pro ztuhnutí páteře, motání hlavy a další obtíže není schopen ke svým nohám ani sklonit, aby neupadl, suchý zip to nezmění a mít všechny boty nazouvací (zejména v zimě) zkrátka není možné. V takovém případě se potřeba považuje za nezvládnutou, protože činnost nelze facilitovat a člověk ji nezvládá pro svůj špatný zdravotní stav.

Dále se posuzuje, zda si člověk uvědomuje, že by měl danou činnost vykonat (to nezvládnou např. osoby se stařeckou demencí), to, zda je schopen zkontrolovat správnost provedení dané činnosti (to nezvládnou např. osoby s mentálním postižením) a v neposlední řadě, pokud člověk je schopen danou činnost vykonat jen s dopomocí druhé osoby (člověk s jednou rukou ochrnutou si např. neotevře sám pet lahev s nápojem nebo nepřenese talíř s jídlem z kuchyňské linky na stůl), činnost je považována za nezvládnutou. Pokud ji však zvládne s dopomocí kompenzační pomůcky, činnost je považována za zvládnutou, jak popisuji výše.

Jen pro úplnost dodávám, že je třeba vždy argumentovat skutečnostmi, které jsou aktuální a dějí se v současnosti. Zároveň je třeba zdůrazňovat neschopnost syna zvládat životní potřeby v závislosti na jeho zdravotním stavu (aby posuzující pracovník nemohl argumentovat tím, že syna zbytečně opečováváte, ale ve skutečnosti by mohl činnost zvládnout sám). Popisujte vždy potřebu péče a udávejte konkrétní příklady toho, jakým způsobem, jak často (dle zákona by mělo jít o potřebu každodenní péče) synovi někdo z rodiny a blízkého okolí vypomáhá.

Jen pro úplnost dodávám, že posuzující pracovník není oprávněn si cokoli domýšlet nebo sám dovozovat jakékoli závěry. Své posouzení může „stavět“ jen na tom, co je v podkladech a co mu do řízení doložíte (důkazy = lékařské zprávy či jiné, např. smlouva se sociální službou, pokud syn nějakou využívá apod.). Ač Vám tedy některé skutečnosti mohou připadat naprosto samozřejmé, nejlepší je, když se objeví v textu lékařských zpráv, podle kterých bude nárok posuzovat pracovník Institutu posudkového lékařství.  

Jak postupovat, pokud byste přesto neuspěla?

• V průběhu celého řízení (i po jeho skončení) máte právo nahlížet do spisu, čtěte tedy všechny podklady a doklady, a pokud byste čemukoli nerozuměla nebo nevěděla, jak reagovat, napište nám, rádi Vám pomůžeme a vše vysvětlíme (u dopisů doporučujeme poslat scan nebo fotografii).

Ještě před vydáním rozhodnutí budete vyzvána „K nahlédnutí do spisu a seznámení s podklady rozhodnutí“.

Tento krok lidé málo využívají, protože neví, jak reagovat, a navíc pracovníci úřadu práce je ujišťují, že nemusejí dělat nic, že dostanou později rozhodnutí, proti kterému mohou podat odvolání.

To je sice pravda, ale „vyjádřit se k podkladům“ má hned několik výhod.

• Můžete nahlédnout do spisu, upozornit na chyby a nesrovnalosti, pokud zjistíte, že bylo špatně provedeno sociální šetření (nebo byla špatně napsána zpráva), můžete žádat, aby úřad práce provedl nové nebo zprávu opravil.
• Pokud byste se vyjadřovat nechtěla a nechtěla ani dále postupovat. Máte v této fázi právo říci, že svoji žádost o vyšší stupeň příspěvku stahujete, a úřad práce musí celé řízení zrušit, jako by ani nebylo. Ano, v podstatě se vše hodí do koše a synovi zůstane příspěvek na péči ve stupni, který má teď.
• Úřad práce může sice poté sám (tzv. z moci úřední) zahájit nové řízení, ale to potrvá několik měsíců a navíc Vy se na toto nové řízení budete moci opět pečlivě připravit.

Pokud se rozhodnete v řízení pokračovat (předpokládejme, že jste se k podkladům vyjádřila, ale úřad práce Vaše vyjádření zamítl nebo nevyužil), máte právo podat odvolání.

• V odvolání můžete opět velmi pečlivě odůvodnit, co syn nezvládá, jak mu s tím Vy nebo kdokoli další pomáháte a přiložit další doklady a důkazy (= lékařské zprávy, ale i např. smlouvy o poskytování sociální služby, vyjádření psychologa, terapeuta, rehabilitačních pracovníků apod.)

Před vydáním rozhodnutí v odvolacím řízení budete opět vyzvána „K nahlédnutí do spisu a seznámení s podklady rozhodnutí“ (tentokrát u odvolacího orgánu a tím je MPSV). Opět se tedy můžete vyjádřit, opět můžete poukázat na chyby a nedostatky a MPSV má opět povinnost Vaše vyjádření bod po bodu projít a, budou-li Vaše argumenty kvalitní, měli by posudek o zdravotním stavu upravit a neuznané životní potřeby uznat.

Pokud neuspějete ani v odvolacím řízení, další možností je tzv. správní žaloba. To už je věc trochu komplikovaná, i s ní Vám však můžeme pomoci. Nepotřebujete advokáta, neplatíte žádné správní poplatky ani nic dalšího.

Pokud si však využijete všechny výše popsané kroky (vyjádření k podkladům u úřadu práce, odvolání pro úřad práce a vyjádření k podkladům u MPSV), velmi pravděpodobně správní žalobu potřebovat nebudete.

Velmi doufám, že jsem alespoň trochu rozptýlila Vaše obavy a pomohla Vám na další řízení se dobře připravit. Pokud byste měla jakékoli další dotazy, neváhejte se na nás znovu obrátit.

S přáním všeho dobrého Vám i synovi.

Mgr. Jitka Koutová, DiS.