Invalidní důchod dcery a příspěvek na bydlení

Jsem matka samoživitelka se třemi dětmi a dvě z nich mají poruchu autistického spektra. Nyní bych potřebovala poradit ohledně své dcery, která má atypický autismus, vývojovou dysfázii a středně těžkou mentální retardaci. V prosinci tohoto roku jí bude 18 let, a proto jsem žádala o invalidní důchod. Měla jsem na mysli ten z dětství, ­ což je automaticky 3. stupeň, ale byl jí přiznán pouze 2. stupeň invalidity s 60% poklesem pracovní schopnosti. Jelikož pobírám sociální dávky, např. příspěvek na bydlení, bylo mi řečeno, že dcera je povinna mi dát 80 % z jejího důchodu, a pokud jí vyplatí rok zpětně, tak mi dávky na dobu minimálně 3 měsíců odeberou úplně. Pokud by měla dcera jiné trvalé bydliště, mohly by jí peníze, které jí patří, zůstat, a mně by dávky neodebrali?

Odpověď

rozdělila bych Váš dotaz na několik oblastí:

1. invalidní důchod dcery
2. příspěvek na bydlení
3. „stěhování“
    

1. INVALIDNÍ DŮCHOD:

Pokud Vaše dcera má postižení od narození/dětství, ale současně je schopná absolvovat středoškolské vzdělávání, mohli jste požádat o invalidní důchod tak, aby náležel od 2. září po jejím nástupu na střední školu. Pak se to ale fakticky nejmenuje invalidita z mládí (ač logicky dcera získá invalidní důchod na nemoc z mládí). Tzv. invalidita z mládí je totiž výraz využívaný jen pro jeden druh přiznání důchodu, a to až od 18 let a jen III. stupně (toho nejvyššího). Jsou ale další varianty důchodu, kdy lze od 16 let (ale nejdříve od 2.9. po nástupu na střední školu) získat důchod podle poklesu pracovních schopností i I., II. nebo tedy i III. stupně. Vaše dcera má nyní ten II. stupeň.

Protože děti s postižením získávající důchod od 16 let (2.9.) pravděpodobně nikdy nepracovaly, tak i v těchto případech (stejně jako specifický invalidní důchod z mládí) se počítá speciálním způsobem z průměrné mzdy v národním hospodářství, jako by dané děti odpracovaly 30 let.

To činí:

Rok přiznání	III. stupeň ID (může být už od 16 let, další den po nástupu na SŠ) Invalidita z mládí (od 18 let)	II. stupeň ID (může být už od 16 let, další den po nástupu na SŠ)	I. stupeň ID (může být už od 16 let, další den po nástupu na SŠ)
2017	9 991 Kč	6 271 Kč	5 031 Kč
2018	10 601 Kč	6 651 Kč	5 334 Kč
2019	11 888 Kč	7 579 Kč	6 143 Kč
2020	12 670 Kč	8 080 Kč	6 550 Kč

Tedy – je svým způsobem jedno, zda získáte důchodu před osmnáctinami nebo po nich – výpočet by byl totožný, jen nyní již u dcery máte nárok i několik měsíců zpětně a každý rok bude valorizován.

Píšete ale, že jste pro dceru získali „jen“ druhý stupeň, přestože má dcera středně těžkou mentální retardaci v kombinaci s dalšími poruchami.

Toto mi tak trošku nesedí. Prosím, podívejte se do posudku o invaliditě na zadní stranu do posledního odstavce. Tam byste měla najít odkaz na vyhl. č. 359/2009 Sb. a uvedený odstavec, kam dceru zařadili. Prosím, zkontrolujte si podle vyhlášky dostupné zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-359#prilohy, že má dcera opravdu dobré základní zařazení. Podle vyhlášky totiž středně těžká mentální retardace je na III. důchod (pokles pracovní schopnosti nad 70 %):

Současně za stěžující vlivy (jako jsou další diagnózy) lze přidat až dalších deset procentních bodů (dle § 3 stejné vyhlášky). Proto mi vůbec nevychází, že by dcera měla 60% pokles.

Pokud by to bylo „nějaké divné“, máte právo do 30 dnů od doručení rozhodnutí o výši důchodu podat námitku a tam rozporovat právě zařazení do daného stupně. Je totiž dost možné, že právě středoškolské vzdělávání posudkoví lékaři považují za zvyšování kvalifikace a do budoucna schopnost pracovat. Ale u některých osob při velkých úlevách a podpoře je možné, aby vystudovaly, ale již není možné je stejným způsobem udržet v práci, a to předně z důvodu, že práce je samostatný výkon, a nikoliv za podpory několika osob.

Proto je třeba se ohradit proti takové úvaze a žádat odpovídající stupeň invalidního důchodu. Připomínám i to, že jako matka pak máte povinnost vymáhat práva svého dítěte. Mnoho rodičů totiž nad danými rozpory mávne rukou a do budoucna tak dětem znemožní se dostat k tomu, co jim náleží (nebo jim to alespoň značně ztíží, když situaci neřeší včas).

2. PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ

Příspěvek na bydlení je dávkou státní sociální podpory (odlišně by to bylo u doplatku na bydlení z dávek hmotné nouze). Je to čtvrtletní dávka a opravdu – v měsíci, kdy bude dceři důchod vyplacen, tak bude započten do Vašich celkových příjmů jako rodiny. A nejspíš v následujícím čtvrtletí by nemusel vzniknout nárok na příspěvek na bydlení nebo by vznikl snížený. Až budete vědět, kolik bude dceři vyplaceno, doporučuji zkusit kalkulačku třeba na webu: https://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/.

Následující čtvrtletí se ale úspory (pokud Vám prostředky zbydou) nezohledňují, ale už pokaždé bude dceřin důchod dokladovaným příjmem.

Pokud žijete se třemi dětmi, sama nemáte jiný příjem než od dětí za péči, a děti nemají výživné nebo ho nemají vysoké, tak si troufám tvrdit, že by Vám neměl dceřin důchod v dalších obdobích výraznějším způsobem ovlivnit budoucí příspěvek na bydlení. Příspěvek na péči není dokladovaným příjmem a úřad nyní započítává vždy minimálně Vaše životní minimum jako příjem, i když takový příjem nemáte. Pokud by tedy nově dcera měla cca 8 000 Kč měsíčně, tak Vaše životní minimum bude určitě vyšší.

3. PODÍLENÍ SE NA DOMÁCNOSTI – „ODSTĚHOVÁNÍ“

Co se týče Vaší úvahy, že Vám je dcera povinna dát 80 % svých příjmů. Za prvé – na Úřadu práce nemají pravomoc něco takového vypustit z pusy. Není jejich věc, jak to máte jako matka se svou dcerou. Je sice očekávatelné, že pokud má dcera vlastní příjmy a Vy jste v sociální nouzi a čerpáte sociální dávky, že se dcera bude na nákladech domácnosti podílet (např. přispívat na stravu a bydlení). Je to dokonce i spravedlivé než čerpat vyšší dávky, na které se skládají pracující okolo Vás z daní, které platí. Ale stále do toho nemá co mluvit dávková specialistka z Úřadu práce – státní sociální podpory. To, jak si to doma uděláte, je Vaše věc. Já jen trošku připomíná, že i partneři společně hradí náklady, že dospělé děti žijící u rodičů se podílejí na nákladech, že to je do jisté míry běžné. Když také odhadnu, že žijete z příspěvku na péči, příspěvku na bydlení, možná přídavků na děti a dcera z důchodu – jsou to všechno sociální dávky (tedy peníze ze státního rozpočtu, kam přispíváme my všichni) a snažit se „odvést“ část sociálních dávek mimo svoji domácnost spekulativně, aby jiné dávky též pro domácnost (na bydlení) byly vyšší, není to něco, co mohu jako právník podporovat, byť rozumím Vaší potřebě mámy nechat dítěti úsporu.

Ptáte se na to, jak by dávku ovlivnilo, kdyby dcera měla odlišné trvalé bydliště. Od 1.7.2020 by to nic neovlivnilo (došlo k zásadní změně zákona o státní sociální podpoře, kdy už se u dávek neřeší trvalý pobyt), protože je podstatné, kde skutečně žijete. A pokud dcera žije s Vámi, tak stále bude posuzovaná v příspěvku na bydlení s Vámi. Pokud bude skutečně dcera žít jinde, Vy to Úřadu práce doložíte, tak s Vámi v příspěvku na bydlení posuzovaná nebude, ale to nejdříve po osmnáctinách, protože do osmnácti se posuzuje rodinná vazba (rodiče a jejich děti).

Pokud na dceru pobíráte přídavky na děti, případně pracujete a uplatňujete daňový odpočet, tak to, že by se dcera odstěhovala (skutečně) by navíc ovlivnilo, že byste s ní nebydlela v rodinné domácnosti, a tedy by nebylo možné, abyste uplatňovala daňové zvýhodnění a u přídavků na děti by mohl dávku uplatňovat ten, kdo se o dceru skutečně stará a po osmnáctinách by jí rodinou byl ten, kdo s ní žije.

Stejně tak je otázkou, zda byste zůstávala pečující osobou a jak je vysoký příspěvek na péči. Dá se odhadovat, že při III. a IV. stupni již dcera není schopná žít jen tak, že byste za ní občas docházela a pečovala a bylo by tedy otázkou, jak to s rozsahem péče ve skutečnosti je a zda opravdu vyšší příspěvek na péči odpovídá, nebo je nadbytečný.

Dále bych minimálně do 18 let dcery chtěla poukázat i na Vaši povinnost zajistit výživu a řádný vývoj dítěte (jako zákonný zástupce) a vzhledem k postižení dcery je dost možné, že nikdy nenabude schopnosti se sama živit (vlastní prací) a tudíž jako rodič budete mít vůči dceři možná celoživotní povinnost vyživovací. Ten, kdo by se o dceru v jejím bydlišti staral, by mohl tuto povinnost vymáhat.

Pokud u dcery budete řešit opatrovnictví, bude pak opatrovník vše navíc odůvodňovat a vykazovat soudu, jak dané skutečnosti jsou: kde bydlí, jak se jí daří, kdo pečuje, kdo platí výživné, jaké jsou příjmy... Což pokud by bylo vše „jen na oko“, nemuselo by být příjemné.

Snad v mém dlouhém textu naleznete pro sebe odpověď

Mgr. Radka Pešlová