Těhotenství klientky omezené ve svéprávnosti

Jsme veřejným opatrovníkem klientky, která není způsobilá vykonávat práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a nyní je těhotná (jedno dítě má již v pěstounské péči). Má partnera, který omezen není. Partner chce být v rodném listu zapsán jako otec a o dítě pečovat. Partneři spolu sdílejí domácnost a klientka určitým způsobem bude o dítě pečovat. Ale co když nastane situace, kdy partner si bude chtít přivydělat peníze a dítě bude hlídat sama klientka a stane se dítěti nějaká újma na zdraví, jaký postih z toho její partner může mít? Co všechno by klientka s tímto omezením neměla dělat? Může dát veřejný opatrovník podnět OSPOD, když otec nebude péči zvládat? Jde to zachytit ještě před narozením dítěte? Po porodu a v porodnici musí být nutně přítomen otec, aby zajistil péči o dítě? O rodičovský příspěvek musí žádat pouze otec?

Odpověď

Předně otec není otcem, dokud nedojde k jeho uznání otcovství. Bylo by tedy vhodné, pro hladký průběh po porodu, řešit souhlasné prohlášení rodičů o otcovství. Občanský zákoník vymezuje, že lze prohlásit společně před soudem či matrikou, ale u osob omezených ve svéprávnosti jen před soudem:

§ 780
Činí-li prohlášení ten, kdo není plně svéprávný, může je učinit pouze před soudem. Soud podle okolností případu posoudí, zda ten, kdo není plně svéprávný, je schopen jednat sám, nebo zda za něho bude jednat jeho opatrovník.

§ 781
Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není možné určit otcovství souhlasným prohlášením.

§ 782

Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat jen ve lhůtě pro popření otcovství.

Dále je podstatné, jak proběhlo omezení svéprávnosti – píšete, že matka je omezena k právům i povinnostem, což je velmi netypické. Běžně se omezují práva, ale např. povinnost hradit výživné se ponechává. Zde se opatrovníkům doporučuje, aby u opatrovaců vyřešili soudem stanovení vyživovací povinnosti, aby bylo zřejmé, kolik má opatrovaný přispívat na dítě (aby dítě nebylo zdrojem výdělku druhého rodiče. Př.: matka omezena a otec pečuje a pak vyžaduje po opatrovníkovi neustálé úhrady zastřeně „jako pro dítě“. Třeba zakoupení ledničky, opravení kapajícího kohoutku, větší nákup jídla, zakoupení TV, zaplacení dovolené atd. Vše z prostředků opatrované a otec sám nepracuje a spíše využívá vztahu k dítěti.).

Soud totiž, když rozhoduje o omezení svéprávnosti rodiče, musí ve svém rozhodnutí (jako doplněk rozsahu omezení výkonu rodičovské odpovědnosti) upřesnit, je-li rodič schopen o dítě osobně pečovat nebo se s dítětem alespoň osobně stýkat. Pokud toto v rozhodnutí neuvede, měl by opatrovník hájící práva opatrované (nikoliv práva dítěte) žádat soud o úvahu a doplnění. Pokud toto doplnění není provedeno, má se za to, že pokud je rodič omezen ve svéprávností a výkonu rodičovské odpovědnosti, vztahuje se toto i na osobní péči rodiče o dítě a osobní styk rodiče s dítětem.

Nicméně je k tomu judikát:
Ústavní soud k tomuto konstatoval, že „vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince a porušení tohoto spojení zákon umožňuje pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a jen, je-li dítě bezprostředně ohroženo“ (Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09).

A nad to upravuje zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dítěte v § 14 písm. j) povinnost Obecního úřadu obce s rozšířenou působností podat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem návrh soudu na zachování povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem u rodiče omezeného ve svéprávnosti,

Vy jako opatrovník jste vždy na straně opatrované. Neřešíte dítě – to hájí OSPOD, případně druhý rodič.

Pro větší orientaci, co je omezení rodičovských práv, případně úplné odebrání, doporučuji tento článek: http://www.bulletin-advokacie.cz/zasahy-do-rodicovske-odpovednosti?browser=mobi. Netýká se plně osob omezených ve svéprávnosti, ale lze ho k tomu využít analogicky a pomáhá v orientaci, co má soud u rodiče řešit. Ještě doplňuji článek Ligy lidských práv (https://llp.cz/blog/odebrani-ditete-z-pece-rodicu-s-mentalnim-a-jinym-zdravotnim-postizenim/), kde je uveden postup, jak mohou lidé s postižením nenechat zasahovat do svých rodičovských práv, a jak se případně bránit. Tady jen zopakuji – jste na straně matky (opatrovanky) a tedy máte hájit její právo na setkávání se s dítětem.

Co se týče otce u porodu – pokud se Vám do porodu podaří určit jeho otcovství, rozhodně usnadníte porodníkům jejich práci a OSPOD také. Otec by automaticky mohl přebírat péči o dítě. Není-li opravdu matka schopná (zatím to z rozhodnutí o omezení není tak plně zřejmé, tudíž musíme jít na domněnku, že schopná není), pak jak by to v porodnici vypadalo, kdyby tam otec nebyl? Porodnice by musela vést dítě jako ohrožené a řešil by se buď kojenecký ústav nebo pěstounství na přechodnou dobu.

Pokud otec v budoucnu zanechá dítě v péči matky, i když ta by soudem byla na tuto péči omezena (nedosáhla byste změny rozsudku o omezení), je to k odpovědnosti otce, neboť ten jako plně svéprávný má znát práva dítěte a své povinnosti. Fakticky by neměl dopustit, aby matka pečovala, když je k tomu omezena. Je to dost paradoxní situace. Jestliže matka dítěti neubližuje, měla by mít právo se s ním vidět a osobně o něj pečovat. Tomuto se zamezuje jen v krajních případech, kdy je matka pro dítě nebezpečná.

Nicméně – pokud je matka opravdu široce omezena a budeme-li uvažovat, že má zamezenu i péči o dítě, pak dospěl-li soud k tomu, že matka se o dítě nemůže postarat, tak jakou lehkovážností by trpěl otec, kdyby matce dítě nechal. Dá se usuzovat, že matka by péči fakticky nezvládala a tím otec toto nesmí dopustit. Je-li tomu jinak, např. matka by za součinnosti se sociální službou (např. rané péče), péči o dítě zvládala – je na Vás, jako na opatrovníkovi, abyste dosáhla změny rozsahu omezení a sjednání smlouvy o poskytování sociální služby.

Pokud se stane dítěti něco v nepřítomnosti otce, bude se zkoumat, jak zanedbal péči, když dítě ponechal v přítomnosti nezpůsobilé osoby. Je to podobné jako když rodič nechá dvouleté dítě v přítomnosti desetiletého a doufá, že ten starší se o mladšího postará. Pokud se nic nestane, vše je dobré – i když i zde může být rodič zkoumán pro zanedbání (např. trvá-li tato nepéče několik dnů a nikoliv jen třeba půl hodiny, kdy jde rodič nakoupit a desetileté dítě je jinak vážně dost rozumné).

Co se týče podnětu VO nebo OSPOD, když otec nebude péči zvládat...

Primárně je to věcí OSPOD. VO není zástupcem dítěte, ale matky. Přesto § 7 zák. o sociálně-právní ochraně dítěte dává možnost prolomit mlčenlivost i Vám jako opatrovníkovi:

(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče.

(2) Každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v § 6 písm. b) až h); tím není dotčena povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu.

K dotazu na rodičovský příspěvek:
Tato dávka je poskytována rodiči, který pečuje. Pokud tedy matka kvůli omezení nepečuje, nemůže žádat a tedy ano, žádá otec.

Pro opatrovníka je vždy narození dítěte ženě omezené ve svéprávnosti jistým způsobem složitá situace. Doporučuji neprodleně spolupracovat s OSPOD a ranou péčí (příp. jinou sociální službou zaměřenou k pomoci postiženým matkám).

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, a Ministerstvo práce a sociálních věcí.