Přechod opatrovance do samostatného bydlení

Člověk omezený ve svéprávnosti chce přejít z pobytové služby do samostatného bydlení.
Pokud s tím opatrovník souhlasí, musí také o tom i přesto rozhodnout soud?
Pokud s tím jeho opatrovník nesouhlasí, rozhoduje soud?

Odpověď

Opatrovaný si může kdykoliv změnit bydliště, jak sám chce. Pokud ale jde o uzavření smlouvy, tj. zavázání opatrovaného na dobu neurčitou, případně k něčemu, co již není v jeho kompetenci, tak se vyžaduje souhlas buď opatrovnické rady nebo soudu:

• změna bydliště navrhovaná opatrovníkem, nikoliv, že opatrovanec si ho mění sám (§ 480 OZ nutný souhlas opatrovnické rady)
• neurčitost pobytu (§ 483 OZ nutný souhlas soudu)
• příp. platba vyšší, než 1/3 majetku opatrovance (§ 480 OZ nutný souhlas opatrovnické rady)
• související úkony (ukončení původního práva, výpovědi služeb, likvidace majetku)

Vždy je důležitý rozsah omezení opatrovaného a jeho skutečné duševní kompetence. Opatrovaný si může rozhodovat o záležitostech každodenního života v rozsahu, jemuž rozumí. Jsou opatrovaní, kteří se stěhují v jednom kuse, ale pokud by třeba šlo o opatrovaného motivovaného službou např. v rámci transformace služeb k přestěhování, zde nejde o to, že opatrovaný chce (tak úplně sám). Je vlastně podporován (někdy bohužel i manipulován).

Pokud opatrovník s něčím nesouhlasí, může právně nenapomoci ze své kompetence, např. výpovědi smlouvy z původního zařízení a uzavření nové smlouvy. Opatrovaný pak nejspíš v původním zařízení projevuje vážně míněný nesouhlas, pokud je omezen tak, že sám nemůže podat výpověď ze služby, musí ta kontaktovat soud do 24 hod. dle § 91b zákona o sociálních službách. Na podnět služby (mohl by ale podnět soudu podat kdokoliv, tj. i opatrovník) soud rozhodne, zda opatrovaný ve službě zůstane či nikoliv.

Někdy takto opatrovník chrání opatrovaného před exekucí, kdy v pobytové službě je jinak počítáno nezabavitelné minimum (dle § 299 občanského soudního řádu), což např. v chráněném bydlení již není. Tady by ale opatrovník měl řešit např. anulování dluhů vzniklých podvodem, bez projevu vůle, zneužitím apod. než opatrovaného ze své neschopnosti vyřešit právně dluhovou problematiku (neznamená to totiž vždy dluhy splatit) držet „pod ochranou“.

Pokud dochází ke kolizi zájmů opatrovaného a opatrovníka, pak je nutné, aby soud ustanovil kolizního opatrovníka a ten rozhodl, jak to bude se změnou služby. Kolize by mohla vzniknout např. pokud by opatrovaný odcházel/stěhoval se do služby, kterou zřídila obec, která je současně opatrovníkem a opatrovník (jako zaměstnanec obce) třeba hájí právě nároky dané služby. Nebo jde o kolizi, pokud se opatrovaný chce stěhovat dál od opatrovníka z rodiny a ten tomu brání, aby nedojížděl za opatrovaným daleko – také je to střet zájmů.

Pokud potřebujete konkrétněji poradit, potřebovala bych znát více podrobností o opatrovaném (rozsah omezení, postižení, co zvládá a co nikoliv) a opatrovníkovi (veřejný, z rodiny, jeho pohnutky) a co je podstatou „chce se přestěhovat“ (možná je motivován službou, která poskytuje péči ve vyšším rozsahu, než opatrovník sjednal a zasahuje nyní do kompetence opatrovníka). Nebo pokud jde o dotaz služby, jestli může opatrovaného na základě jeho „chtít“ přestěhovat i přes odpor opatrovníka, potřebovala bych znát také více podrobností.

Mgr. Radka Pešlová

Doplnění dotazu včetně odpovědí

Posílám podrobnější popis situace.
Uživatel naší služby již 10 let žádá a přeje si, aby mohl žít samostatně a ne v chráněném bydlení.

Žádání ještě bohužel neznamená, že tomu musíme vyhovět. Současně – 10 let je dost dlouhá doba a jistě probíhalo přehodnocování omezování svéprávnosti. Odvolával se opatrovaný? Pomáhal mu někdo (třeba Liga lidských práv) v obhajobě, že je schopen?
Není úplně podstatné, co si přeje, pokud by v případě problému nebyl schopen hledat řešení. Nepíšete nic o tom, čím je opatrovaný omezen – např. jde-li o lehkou mentální retardaci, pak by nespíš osoba mohla, při zvýšených schopnostech sama žít. Ale pokud už jde o středně mentální postižení – nemusí mít na svoji situaci takový náhled a „chtít být svobodný a nehlídaný službou“ je k tomuto postižení docela běžné, ale ještě to neznamená, že je schopen.
Protože nevím postižení, tak uvádím příklady. Níže uvádíte, že pán i pracuje, takže spíš odhaduji menší míru postižení.
Zde by bylo důležité, aby opravdu byl on sám schopen vyhledat si pomoc (i právně). Tj. při přezkumu o omezení svéprávnosti, by si měl být schopen najít poradnu a sepsat odvolání. To obhajovat. Dokazovat, co vše umí, že je schopen být bez opatrovníka, nebo jen s menší mírou omezení, nebo třeba jen s opatrovníkem pro správu jmění. Nebo by byl schopen fungovat s podpůrcem.
Ale tohle nemůže být „tlak služby“, ale jeho vůle – tomu se říká být svéprávný – být sám schopen uplatňovat svá práva.

Projevuje svůj nesouhlas, má veškeré informace a chce žít samostatně.

Mít informace ještě ale neznamená, že je dokáže spravovat ke svému prospěchu. Že by dokázal, když mu ve svém bydlení přestane téct voda, najít instalatéra a nechat si ji opravit. Chtít je důležitým krokem k samostatnosti, ale při prověřování/ověřování dovedností opatrovaného to ještě není jediné – zde musí dokázat, že má schopnosti žít a řešit své obtíže, zvládat životní situace a umět si poradit nebo najít si pomoc.

Uživatel je omezený ve svéprávnosti v bodech - smlouvy, hospodaření s penězi, zdravotní stav a pořízení pro případ smrti.

Toto není tak úplně široké omezení – opět to napovídá spíše, že je opatrovaný méně postižen. Jak dopadlo řízení o omezování?
Zkoušel podat návrh na zúžení omezení svéprávnosti?

Má veřejného opatrovnika. Před dvěma lety proběhl na žádost uživatele soud, o přípustnosti držení v pobytové službě. Soud rozhodl, že je přípustné, aby dál bydlel v pobytové službě.

Tohle držení má být každé tři měsíce přezkoumáváno. Je? Jak to přezkoumávání probíhá (očekávám, že na to soud kašle a žádný přezkum není).
Když soud rozhodl, jak se opatrovaný bránil? Měl být v řízení zastoupen (měl mu být určen advokát) a měl právo se odvolat. Jaké argumenty vznášel? Jak rozhodl krajský soud?
Pokud nic takového neudělal – jak je tedy schopen hájit svá práva? Opravdu je toho schopen? On se k soudu kde kdo bojí a i „běžně svéprávní“, jak se řekne soud, tak zacouvou. Ale tady to bude nutné – bude potřebovat trošku ukázat – já se o sebe umím starat.

Jeho přáním je stále, aby mohl žít podle svého a ne v chráněném bydlení.

Opatrovník je povinen vyhovět i zvláštním přáním opatrovaného, nelze-li tomu rozumně odporovat. A pokud soud vyřkl přípustnost držení v zařízení, tady je „rozumný odpor“ na straně opatrovníka.
Na přání je toliko hleděno jako na přání dětí. Když Vám desetileté dítě řekne: „chci bydlet u babičky“, taky mu vyhovíte, jen když je to vhodné – třeba na týden o prázdninách, ale jinak tak nějak „mocensky“ rozhodujete podle toho, co zvládá/nezvládá a co je/není v jeho zájmu.

Nyní má podporu jak naší služby tak i  chráněného bydlení (které dříve bylo proti) v tom, aby se přestěhoval do vlastního bytu,

Upřímně – je dost jedno, zda chráněné bydlení bylo pro, či proti a jaká je Vaše podpora, protože samostatnost opatrovaného není rozhodnutím služby, ale musí být prověřeny schopnosti opatrovaného. Vy i chráněné bydlení nemá zvyšovat závislost uživatele a máte ho podporovat a vyvádět z nepříznivé sociální situace.
Pokud jste tohoto cíle dosáhly, tak konkrétně chráněné bydlení, pokud uživatel již není na chráněné bydlení – je již samostatný, tak defacto zabírá místo ve službě potřebnějším, tak jestli má služba dobře nastavenou smlouvu o poskytování sociální služby, tak má najít důvody výpovědi – uživatel není (resp. přestal být) v takové nepříznivé soc. situaci; nepotřebuje soc. službu v potřebném rozsahu; přestal být cílovou skupinou... Na výpověď musí opatrovník jednat a hledat pokračující řešení.
Výpověď není závislá na souhlasu/nesouhlasu soudu.
Pokud ale chráněné bydlení nic takového nedělá, opatrovaný se neodvolává, neuplatňuje svá práva; tak to tak trošku vypadá, že je správně, tam kde má být, anebo služba neumí sociální práci a nerozumí smluvnímu vztahu (to tedy bohužel bývá často).
Dále bych viděla pochybení, pokud si jako obě služby myslíte, že opatrovaný má žít sám, že nejspíš s uživatelem (opatrovaným) špatně plánujete. Protože by u plánování měl být opatrovník, měly by být stanoveny cíle poskytování služby a měly by být vyhodnocovány. Tzn. opatrovník by v plánování měl vidět pokroky, změny a měly byste se s ním i opatrovaným bavit, jak ještě můžete být užiteční, a třeba i dojdete k tomu, že už užiteční být nemůžete. Že se třeba z chráněného bydlení stalo prosté bydlení a opět následuje buď dohoda o ukončení služby, nebo výpověď ze strany služby.

jeho opatrovnice s tím však stále nesouhlasí z důvodu rizika a nemyslí si, že to zvládne.

Občas mívají opatrovníci dobrý odhad, protože vidí hromadu právních věcí, které za opatrovaného vyřešili. Občas jsou jen lenošní a nechtějí řešit vzniklé konflikty. Někdy se bojí, že pak neseženou místo, kdyby to nevyšlo.
Zkuste, aby opatrovaný sám přicházel za opatrovníkem a chtěl se podílet na věcech, které opatrovník ohledně něj řeší. Má právo vidět svůj spis (u opatrovníka), má právo se na své správě podílet.
Má právo podat stížnost na opatrovníka, že ho nepodporuje, že ho nezná, že se s ním nestýká a že mu brání a neuplatňuje jeho zvláštní přání.
Z Vaší strany můžete s opatrovníkem (a v přítomnosti opatrovaného) řešit obavy opatrovníka a nastavit podporu Vaší službou – tedy IP, abyste tomu předešli.

Uživatel si sám vaří, hospodaří s penězi a pracuje.

Výborně – to je jeden z argumentů, proč vrátit svéprávnost.

Nečte a hůře se dorozumívá,

Nečte, protože ho to nebaví, nebo je v tomto postižen – tím není schopen uplatnit svá práva, protože si třeba nepřečte nájemní smlouvu, termín úhrady nákladů a nebude schopen si třeba přečíst předvolání k soudu. Toto je nesvéprávnost.

občas ztrácí věci, nebo je někde zapomene.

Kdo ne :). Někdo víc, někdo míň. Pokud se s tím učí pracovat a je schopen v tomto nést následky a odpovědnost – pak to zase svědčí spíše ve svéprávnost. Pokud není – třeba by ho vyřadili z Úřadu práce, že nedošel na schůzku, kdyby byl nezaměstnaný a on pak neuměl vyřešit odvolání, nebo dávky v hmotné nouzi, říci si o materiální a potravinovou pomoc – to je spíše nesvéprávnost.

Když by ho vyhodili z práce, protože by tam něco rozbil, na něco zapomněl, nepřišel – uměl by řešit pak zdravotní pojišťovnu, nahlášení na ÚP, věděl by, co je to podpora v nezaměstnanosti? Pak by to svědčilo svéprávnosti. Pokud ne – pokud by neměl opatrovníka, bylo by to k jeho tíži.

Otázkou tedy je zda i přes to, že s tím opatrovník nesouhlasí, musí rozhodnout soud, aby mohl samostatně bydlet.

NE, nemusí, ale...
Opatrovaný prostě může ze služby odejít bydlet, kam chce. Služba ho nesmí držet. Ale nebude vypovězena smlouva o poskytování služby a opatrovník to pak nějak bude řešit. Policie nesmí opatrovaného vzít a „unést ho“ zpět do služby, pokud tam, kde bude, bude v pořádku.
Také, pokud stále projevuje vážně míněný nesouhlas, služba má do 24 hod. oznamovat na soud.
Opatrovaný si platně nesjedná smlouvu o následném bydlení, ale možná by našel způsob, jak bydlet bez smlouvy.

Opatrovnice se odvolává na občanský zákoník, že o tomto musí rozhodnout soud.

Pokud opatrovnice chce zasáhnout opatrovanému do života tak zásadně, že ona mu změní bydliště, tak to musí schválit soud. Pokud si ho chce měnit opatrovaný sám – nemusí se vlastně nikoho ptát.
Je to jako když se chcete sama přestěhovat – taky Vám to nemusí nikdo v dospělosti schvalovat. Ale, kdyby Vás chtěl někdo zavřít do léčebny, věznice, omezit Vaši svobodu; vyhostit – prostě násilím Vás přestěhovat – to musí schvalovat soud.
Řešení je – aby opatrovnice dala výpověď ze služby. Opatrovaný si něco najde, sám změní bydliště a opatrovnice jen „dodělá“ papíry, tj. podepíše smlouvu třeba o nájmu.

Pokud to bude opět řešit soud, potrvá to opět delší dobu.
Pokud se stane, že by nakonec opatrovnice dala souhlas k tomu, aby se přestěhoval do samostatného bytu, zda i tak musí opatrovník podat žádost k soudu a musí v této věci rozhodnout soud, i když s tím nakonec opatrovník bude souhlasit.

Ne, není nutné to dát na soud – viz výše – když se opatrovaný stěhuje sám, na tom soud nemá, co schvalovat. Opatrovník to jen právně dořeší (papírově). Schvalovat by musel třeba přesun dementní opatrované babičky z jejího domova do DZR, když babička o sobě neví. Soud by zkoumal, aby to nebyl příliš velký zásah do babiččiných práv.

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Statutární město Brno a Jihomoravský kraj.