Opatrovaný syn je útočný, nezvladatelný a odmítá užívat léky

Mám syna a jsem jeho opatrovník, syn je nesvéprávný. Jsem si vědom, že mám o něj pečovat a dohlížet na něj, ale někdy nejde vše, jak se řekne. Poslední dobou je toho na mne moc, syn neposlouchá, vyhrožuje, nebere prášky, krade nám peníze a teď dokonce 2x po sobě nám rozbil dveře od pokoje sekerou, jelikož tam měla manželka nabíječku od telefonu a on ji nemá, mohu mu dokola říkat, ať si vezme prášky nebo mu domlouvat, ale když nemá náladu, což je poslední 4 měsíce, tak furt něco vyvádí. Během 1 měsíce je u nás Policie ČR. Ohledně těch dveří, které nám poprvé vykopl kvůli penězům, tak samotná policie mi řekla, že podávat trestní oznámení nemá smysl, jelikož je nesvéprávný. Prosím, poraďte mi, jsem už zoufalý.

Odpověď

Vaše nelehká situace nemá sice snadné řešení, ale snad Vás alespoň nějak navedu a najdete si v mé odpovědi pro sebe vhodný postup.

Primárně vymezím:

1. Jste-li opatrovníkem, máte chránit práva svého syna (opatrovaného), která sám sobě není schopen zajistit. Tj. nejste hlídač, vychovatel, vězeňská služba, ale když na Vašeho syna někdo podá trestní oznámení, budete ho zastupovat a chránit, aby byl v řízení řádně zastoupen a aby byla uplatněna všechny práva v jeho prospěch. Dalším příkladem by bylo třeba vyřizování sociálních dávek, kde byste se za syna odvolával.
2. Jste-li pečující osobou, tak jako opatrovník byste sám se sebou neměl sjednávat dohodu o péči, ale měl by to dělat kolizní opatrovník a ten by pak měl i Vaši práci kontrolovat (k tomu více v článku zde: https://www.mskruh.cz/poradna/naucne-texty/navod-opatrovnik-o-opatrovaneho-soucasne-pecuje.-jak-to-pravne-vyresit). Pečující osoba ale opět není hlídač, vychovatel, ale de facto pečuje o tělo osoby. Např. pokud by se syn sám nenajedl, krmil byste ho; pokud by se syn nezvládl oblékat, oblékal byste ho; pokud by nezvládl jít nakoupit, nakupovat byste s ním, nebo bez něj atd.

Shrnuto – dospělou osobu může hlídat vlastně jen policie, vězeňská služba a lékaři při detenci ve zdravotnickém zařízení. Ačkoliv to možná nebude znít dobře sousedům a ani známým, Vy už nejste za syna odpovědný. Vy mu zajistíte péči o jeho osobu, není-li toho schopen sám (je rozdíl mezi není schopen a nechce – zajistíte jen v prvním případě) a budete ho tahat z průšvihů, resp. právně zajišťovat, aby byl v řízeních řádně obhajován a zastoupen. Případně budete vyřizovat jeho právní věci (např. žádost o důchod), pokud je natolik omezen, že toho není schopen sám.

Sám ale píšete, že syn útočí i na Vás a ve Vaší domácnosti. Také píšete, že už situaci nezvládáte.

Předně – máte právo se vzdát opatrovnictví. Pokud by se nenašel nikdo jiný, bude opatrovníka dělat obec, ve které bydlíte (půjde o tzv. veřejného opatrovníka).

Máte také právo o syna nepečovat, nebýt pečující osobou. Je faktem, že to se dělá hůř, ale i to je právo dospělé osoby.

Z agrese syna se jeví, že se cítí Vámi velmi omezován a snad je to i forma jeho odboje proti Vám. Možná by pomohlo, kdyby roli opatrovníka a tím i osoby, která řeší finance syna, plnil někdo jiný. Dospělý syn totiž už nemusí poslouchat. V takovém prostředí dlouhodobě lidem není dobře a méně či lépe socializovaně to pak projevují. Tím nechci naznačovat, že něco děláte špatně, natolik do Vaší situace nevidím, ale jen uvedu – opatrovník nemá právo po opatrovaném vyžadovat poslušnost a ani pečující osoba nemá právo po opečovávaném chtít, abych ji poslouchal. Často to tak v rodinách bývá a funguje, ale tam, kde to selhává, narůstá agrese a na druhé straně (rodičů, opatrovníků, pečujících) narůstá beznaděj a frustrace.

Pokud syn svoji agresi vůči Vám přehání, máte právo jako u každého jiného, na něj přivolat policii ke své ochraně. Policie má právo (resp. dokonce povinnost) ho vykázat z obydlí, zadržet a pro ublížení na zdraví či na majetku i trestně stíhat.

Informace od policie, že syn de facto syn může dělat, co chce, protože je omezen ve svéprávnosti a nikdo na něj nemůže, že lživá. Zkuste si představit, že by syn chodil s kudlou před místní základní školu a bodal do dětí kolem sebe. Myslíte, že, protože je omezen ve svéprávnosti, tak to prostě bez omezení může dělat? Ne. Policista, který Vás takto informoval, by měl rozhodně dostudovat své pravomoci a více se vzdělávat v souvislostech.

Policie může škůdce zadržet (i vykázat) a pak jej vyšetřuje, zda se stal, či nestal trestný čin, či přestupek. Přestupek postupuje na obec a trestný čin dále řeší.

Jediné, co tady bude komplikované, bude určování kolizního opatrovníka (dle § 460 občanského zákoníku). Protože Vy jako opatrovník jste na straně poškozených a měl byste zároveň chránit a hájit práva syna, který na Vás páchá útok. To nejde – zde jste v kolizi. Buď policie zajistí synovi advokáta anebo Vy požádáte opatrovnický soud o ustanovení kolizního opatrovníka dle § 460 občanského zákoníku pro zastupování syna v trestním/přestupkovém řízení.

Pokud by došlo až k soudnímu jednání (trestnímu řízení), řešilo by se, zda syna soud odsoudí k odnětí svobody, jestli jej lze vězením ovlivnit a odradit, aby se příště choval lépe. Možná soud podle intenzity provinění zvolí lehčí trest. Ale pokud Vašeho syna je spíše nutné zaléčit, aby nebyl agresivní, pak soud nejspíš nařídí detenci ve zdravotnickém zařízení.

K tomu, aby tak bylo učiněno, ale nesmí být policie nečinná a omlouvat chování Vašeho syna a de facto tvrdit, že si to musíte zvládnout sami. Z logiky věci – policie má obušek, může použít hmaty, chvaty, osobu zadržet, má pouta a další omezovací nástroje. Co máte Vy? Jak normální by bylo, kdybyste se na syna vrhl a svázal ho a na 24 hod. zavřel do komory? To přece nejde – od tohoto tu opravdu máme naše záchranné sbory.

Pokud tedy policie nekoná, podejte na ni stížnost (viz: https://portal.gov.cz/rozcestniky/stiznost-na-policii-RZC-99).

Dokáži pochopit, jakou bolest jako rodiče z tak těžké situace asi můžete cítit. Nejspíš synovi nechcete ublížit, ale musíte se také chránit. Možná už nad synem lámete hůl, protože vidíte snadnější řešení, kdyby bral léky a poslouchal, jak by to bylo v pořádku. Ale vidíte sami, že takhle to prostě už (čím je starší) nefunguje a tuto jednoduchost nejde zařídit.

Je tedy otázkou, zda se té jednoduchosti dosáhne trestem od soudu anebo nařízenou léčbou.

Nařídit léčbu může soud také osobě, která ohrožuje své okolí a je to způsobeno jeho nemocí. Policie má tak možnost (resp. i Vy máte možnost) k zásahu při ataku syna přivolat i rychlou záchrannou službu a ti by po zvážení zdravotního syna mohli zakročit. I proti jeho vůli by ho (za součinnosti policie) medikovali a převezli na psychiatrické oddělení, i proti jeho vůli. Pak by do 24 hodin dali na soud oznámení o detenci ve zdravotnickém zařízení a soud by do 7 dnů rozhodoval o jeho držení. Na dobu držení a rozhodování soud ustanoví opatrovníka synovi. Tady byste měl soudu sdělit, že Vy jste v kolizi a nemůžete zde řádně syna hájit. Opět mu bude ustanoven advokát. A v nemocnici pak se souhlasem soudu bude hospitalizovaný do doby stabilizace zdravotního stavu.

Mgr. Radka Pešlová