PTÁTE SE: Opatrovanec a souhlas s očkováním

Jsme veřejným opatrovníkem klientů umístěných do pobytové sociální služby, jejichž omezení svéprávnosti jsou takové, že nejsou způsobilí činit žádná právní jednání. V současné době ve službě probíhá očkování proti chřipce a domov žádá souhlas s očkováním. S vyjádřením souhlasu máme problém u klientů, kteří již nejsou schopni svou vůli projevit (verbálně/nonverbálně). Máme za to, že nejsme oprávněni vyjádřit jednoznačný souhlas/nesouhlas, nejsme lékaři, neznáme stanovisko klienta a zároveň se do rozhodování může promítnout subjektivní nastavení každého opatrovníka k problematice očkovávání, které by se mohlo projevit v následném rozhodnutí podepsat/nepodepsat. S rozhodnutím souvisí samozřejmě možné případné důsledky pro klienta.Tento dotaz činím i s ohledem na budoucí očkování proti COVID-19.

Odpověď

Souhlas/nesouhlas opatrovníka bude vždy do jisté míry ovlivněn jeho subjektivním názorem a zkušeností. Netýká se to jen očkování, ale třeba i otázky spořit/nespořit z mála, nechat člověka žít na ulici, když o to stojí / vnutit mu alespoň nějakou formu bydlení, z prostředků opatrovance financovat cigarety a alkohol / tlačit na opatrovaného, aby podstoupil léčbu. Vše musí dokázat opatrovník profesně oddělit od své vlastní zkušenosti, ale je zcela jasné, že i opatrovník je člověk a nikoliv stroj, a tak úplně nejde být 100% profesionál s odstupem od vlastního života.

Nicméně opatrovník je opravdu opatrovanci nejbližší a primárně mu pomáhá v rozhodování, a nelze-li tomu odporovat, plní i zvláštní přání opatrovaného. Současně dohlíží, aby život opatrovance nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a hájí jeho práva a dbá o jeho zdravotní stav.

Právem opatrovaného je, aby mu zdravotní služby byly poskytnuty jen s jeho svobodným a informovaným souhlasem (viz též § 28 zákona o zdravotních službách). Nejde tedy o prostý souhlas, ale o souhlas, který je opatrovaný schopen projevit až pochopí podstatu zákroku/ošetření (vč. rizika, možností léčby, následná rekonvalescence, jiné varianty, způsob provedení atd.). Obdobně vyžaduje aktivní účast na rozhodování sám o sobě i občanský zákoník (§ 2638 odst. 2: Není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku, poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit...), příp. § 31 odst. 5 zákona o zdravotních službách (Jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi pacienta a pacientovi, je-li k takovému úkonu přiměřeně rozumově a volně vyspělý.).

Pokud by tedy šlo o opatrovance, kteří ještě dokáží chápat, o co jde, co se jim bude dít a jsou schopni dále přijmout informace, aby mohli udělit informovaný souhlas, tak je na opatrovníkovi, aby hájil jejich právo se samostatně rozhodovat (např. pokud by mu lékař odmítal podat informace a vyžadoval souhlas od opatrovníka s odůvodněním, vždyť je omezený, tak ho zastupujete – což je ale v tomto případě mylný výklad). Toto také potvrzuje § 35 zákona o zdravotních službách, který vyžaduje zjištění názoru nezletilého, pokud je toho schopen a na osobu omezenou ve svéprávnosti hledíme též jako na nezletilého (obdobně také § 95 občanského zákoníku).

Ale pokud není opatrovaný tohoto schopen, tak podle článků 17 a 20 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně může být proveden zákrok na osobě, která není schopna dát souhlas, pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu.

Pokud podle platného práva dospělá osoba není schopna dát souhlas se zákrokem z důvodu duševního postižení, nemoci nebo z podobných důvodů, lze zákrok provést pouze se souhlasem jejího zákonného zástupce nebo příslušného orgánu nebo osoby či instituce zmocněných zákonem. Dle možnosti se dotčená osoba zúčastní udělení zástupného souhlasu.

Podobně popisuje situaci i § 93 občanského zákoníku odst. 2: Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.

Úmluva i občanský zákoník tak kromě přesného vymezení „jen k přímému prospěchu“ odkazuje také na souhlas osoby zmocněné zákonem. A zde je nutné se podívat, jak na zákon o zdravotních službách, kde je v § 34 odst. 7 uvedeno:

Jestliže pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav vyslovit souhlas s poskytováním zdravotních služeb, a nejde-li o zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu, vyžaduje se souhlas osoby určené pacientem podle § 33 odst. 1, není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná:

• manžela nebo registrovaného partnera,
• není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas rodiče,
• není-li takové osoby nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas jiné svéprávné osoby blízké, pokud je známa.

Obdobně vymezuji i „náhradní souhlas“ § 98 občanského zákoníku:

1. Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas:

• přítomného manžela,
• rodiče,
• nebo jiné osoby blízké.
• Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení.
• Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.

2. Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.

Zákon často jmenuje zákonného zástupce jako osobu s právem rozhodování, ale tady je důležité, že opatrovník je funkce sice obdobná, ale nikoliv totožná. Z pohledu zákona je opatrovník osoba, která má jiné povinnosti a pravomoci než zákonný zástupce.

Na opatrovníka se pak speciálně vztahuje § 480 občanského zákoníku, kdy je možné jen se souhlasem opatrovnické rady provést zásah do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.

A podle § 101 občanského zákoníku je pak nastaveno tvrdší pravidlo: Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu.

Pro hodnocení situace je třeba si vymezit, co je očkování a postupovat následně:

• jde-li o něco běžného a budeme-li to považovat za nezasáhnutí do integrity, mohl by za opatrovaného rozhodnout opatrovník (pokud opatrovaný toho není schopen, není to proti známé vůli opatrovaného, je to k přímému prospěchu a opatrovaný si to neumí sám rozhodnout).
• jde-li o zásah do integrity bez vážných následků, pak je třeba souhlasu opatrovníka a opatrovnické rady. Kde není opatrovnická rada, souhlas uděluje soud.
• jde-li o zásah s předpokladem vážných následků, musí přivolit vždy soud.

Já osobně se domnívám, že jde o proniknutí injekční jehly pod kůži a aplikace látky do těla. Tedy z mého pohledu jde o zásah do integrity, a tudíž je vyžadován souhlas opatrovnické rady, potažmo soudu. Přestože jde možná o banalitu a současně např. soudci nejsou lékaři a budou se o aplikaci také nuceni poradit s lékařem (znalcem), aby situaci rozhodli, tak bych tady odpovědnost nechala na nich (kde není opatrovnická rada). Má to jen zásadní nedostatek – soudců je málo a rozhodují ve dlouhých lhůtách, kdy dané očkování již nemusí být aktuální. Toto bohužel nevím, jak úplně napravit, a mohu jen konstatovat, že soudy rozhodují i několik měsíců.

Zdálo by se jako snazší řešení pro opatrovaného, aby měl fungující rodinu a mohl souhlas dle § 34 zákona o zdravotních službách a § 98 občanského zákoníku udělit některý z rodinných příslušníků. Bohužel často je opatrovníkem obec, namísto rodiny, právě pro její nefunkčnost.

Pokud však rodina existuje a je i opatrovník, tak z pohledu práva není vyjasněno, co má vyšší právní sílu – zda možnost vyslovit souhlas rodinným příslušníkem, nebo nutnost žádat o souhlas opatrovnickou radu, potažmo soud.

V takovémto případě bych viděla jako ideální, aby rodina vytvořila opatrovnickou radu a pomáhala situaci (v lehčích případech) řešit s opatrovníkem.

Přes všechno výše uvedené, je až bolestně časté, že lékaři žádný takový postup nevyžadují a jsou schopni a ochotni konat při prostém souhlasu opatrovníka. Zde bych chtěla poukázat na riziko, že se pak mohou dopouštět bez správného informovaného souhlasu trestného činu (ublížení na zdraví, pokus o vraždu). Ač je to svým způsobem absurdní, tak nemohou pacientovi provádět, co se komu zlíbí, ale jen s čím on souhlasí. Na mlčení (tj. nevědomost, neschopnost se projevit) nelze hledět jako na souhlas.

Snad jsem Vám svým výše uvedeným výkladem nezamotala moc hlavu a dokážete zvolit postup získání souhlasu od rady/soudu, případně s dopomocí rodiny, ale stále jen k přímému prospěchu opatrovance, kde Vám (ani soudu) tedy opravdu nezávidím, když si to u očkování dokáží takto rozhodnout (podložit fakty). Já osobně nevnímám očkování jako přímý prospěch (zvlášť u seniorů). Dokonce jsem se v některých zařízeních setkala s potřebou všechny uživatele očkovat, aby s nimi v případě nemoci nebylo tolik práce a aby personál nemusel tolik dbát hygienických postupů na minimalizaci ohrožujících faktorů, že si prostě takto chtěli zlehčit práci. A nad to – personál očkovaný nebyl, protože to prý není potřeba.

Držím pěsti, ať se rozhodnete tak, jak to bude v dané situaci nejlepší.

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, a Ministerstvo práce a sociálních věcí.