Je opatrovník zodpovědný za škody způsobené opatrovaným?

Chtěla bych si zažádat o opatrovnictví a zbavení svéprávnosti svého otce (na základě doporučení psychiatra), který trpí Alzheimerovou chorobou. Mám dotaz, pokud způsobí škodu na cizím majetku, například podpálí někomu barák, stoh na poli, les atd.., kdo je za toto zodpovědný a kdo to za něj bude muset hradit? Dejme tomu, že na účtu nebude mít takovou finanční částku, za kým tato částka tedy půjde? Za mnou jako opatrovníkem?

Odpověď

Odpovědnost za škodu má několik rovin.

Vždy za škodu odpovídá osoba, která ji zavinila (pozor, není to totéž jako způsobila). Zavinění máme úmyslné (přímé, nepřímé), tj. pokud si otec usmyslí krást a ukradne – odpovídá za to. Ono usmyslí znamená, že má dost rozumu a vůle: dokáže o tom přemýšlet, ví, co dělá a dokáže to provést vlastními silami a tu sílu ovlivňovat. Příklad, kdy tomu tak není: nadávám na souseda, jak mi vadí jeho auto. Nejraději bych mu ho zničila, ale vždy se ovládnu. Jednou se ale projeví epileptický záchvat a zrovna padám na sousedovo auto, které se mým pádem poškrábe (mám sice rozum, ale v té chvíli své tělo neovládám – tj. není zde úmyslné zavinění).
Dále je zavinění nedbalostní (vědomé a nevědomé). Nedbalost je postavená na tom, že sice nechci ublížit, ale chovám se škodlivě. Např. vím, že se nejezdí rychle autem, rychle jedu, ale nabourat nechci. Pokud nabourám, není to úmysl, ale nedbalost vědomá (věděla jsem, že se to nemá dělat, ale spoléhala jsem, že se nic nestane, i když budu porušovat).
Nedbalost nevědomá je, že mám vědět a nevím, a proto porušuji. Př. mám vědět, že se změnily podmínky placení daní (neznalost zákona neomlouvá), daně jsem zaplatila špatně, protože jsem o změnách nevěděla. Mám rozum to vědět, mám zachovanou vůli daně odvést. Nezaplacení daně je tzv. nedbalost nevědomá (měla jsem vědět, ale nevěděla jsem).

Pokud má tatínek Alzheimerovu chorobu, dá se předpokládat, že tady selhává jeho schopnost rozumět, a dokonce často i ovládat své jednání. Proto nebude za škodu primárně odpovědný, protože ji sice způsobí, ale dá se říci, že ji nikdy nezaviní. Příklad – kdyby ho někdo zneužil jako bílého koně (zapsal ho jako jednatele společnosti, která by pak páchala majetkovou trestnou činnost), tak tatínek nejspíš vůbec neví, že něco podepsal, nerozuměl tomu, co podepsal, a nebyl by pak ani schopen společnost kontrolovat – byl prostě sám zneužit. Tady by jeho podpis byl primárně neplatný, ale ani ta škoda by pro nepříčetnost (nedostatek rozumu a vůle) nemohla „jít za ním“.
Pokud tatínek něco rozbije, někomu třeba i fyzicky ublíží, bude se vždy zkoumat, zda tomu mohl porozumět a zda to mohl ovlivnit.

Když jste opatrovníkem, hájíte práva tatínka, aby neplatil, za co nemůže. Musíte pro něj však hájit prostředí, aby mu bylo co nejlépe. Např. tatínek si už dnes sám není schopen zařídit návštěvu lékaře, možná ani neví, že nějakého potřebuje, jako opatrovník hájíte právo, aby měl tatínek preventivní prohlídky, aby s ním lékaři komunikovali přiměřeně, aby dostal péči, jakou potřebuje, aby nedoplácel za léky, které potřebuje atd.
Pokud by tatínek selhal z nedostatku zdravotní péče, tak za nehájení jeho práv jste odpovědná Vy a škoda by šla pro nedbalost za Vámi. Ale pozor, pokud tatínek něco rozbije i přes dostatečnou léčbu, není to Vaše vina. Ručíte za to, že jako opatrovník děláte svoji práci dobře, ale neručíte za to, jaký je tatínek.

Když uvedu příklad s bílým koněm (viz výše), tak Vy jako opatrovník máte soudu, který tatínka zapsal jako jednatele, dokázat, že to bylo neplatné, a tím anulovat toto zapsání. Pokud to neuděláte a bude tatínek souzen pro škodu v podnikání, pak ta škoda půjde za Vámi, nikoliv proto, že byste ji udělala Vy, ale protože jste zanedbala opatrovnickou povinnost hájit práva tatínka, aby nebyl zneužit (problém není samotný zápis jako bílý kůň, ale že byste se nestarala o anulování tohoto zápisu).
Další příklad, tatínek by v sociální službě něco rozbil. Služba by to chtěla zaplatit. Do jisté míry to dává smysl, když to rozbil. Ale co když pracovnice služby byla na tatínka hrubá, nedodržela postupy jednání, tatínkovi dali nevhodné vybavení (je těžké rozbít plastový hrnek, ale s keramickým to jde snadno), protože měli málo personálu a nepohlídali, co měli. Když byste to zaplatila (byť z tatínkových peněz), pochybila jste Vy – nehájila jste práva tatínka na dobrou péči a taky na to, aby za chybu platil ten, kdo ji zavinil (nejspíš pracovnice z nedbalosti zanedbala dohled nad tatínkem).

Tím se dostávám k odpovědnosti osoby, která má dohlížet...

Apriori není povinnost nikoho dohlížet na dospělého člověka (rodič dohlíží na dítě). Tedy manželka nedohlíží na manžela, dospělé dítě nedohlíží na dospělou mámu a obráceně. Ale... Pokud poklesnou kognitivní dovednosti dospělého a fakticky se nám dostává na úroveň dítěte, má právo na sociální péči. A toto právo si nejspíš sám nedomluví. Protože jako opatrovník máte povinnost vymáhat práva, tak zajistíte sociální službu, nebo se sama stanete pečující (tj. i dohlížející) osobou. Se službou, s pečující osobou dojednáte pravidla péče (zpravidla ve smlouvě). A zde bude doprovod, dohled, dopomoc... pak ta organizace/osoba, která se smluvně k takovému zavázala je povinná dohledem.
A dohlížející osoba, pokud svoji povinnost dohledu zanedbá, tak hradí škodu tato osoba.
Příklad: mám jako pracovník dohled nad Vaším tatínkem, který je v našem zařízení (domově). Tatínek něco rozbije a někomu zlomí ruku. Já jsem jako pracovnice ho měla uklidňovat, zajistit, aby ho prohlédl doktor, měla jsem mu včas podat jídlo, které má rád. Jenže jsem si řešila své rodinné problémy, věčně někde telefonovala a svoji práci zanedbala. Zanedbala jsem dohled. A pak jsou dvě varianty:

• tatínek věděl, chtěl a ublížil a já zanedbala = pak platíme škodu společně a nerozdílně
• tatínek nevěděl, nechápal, nerozuměl a já zanedbala = platím škodu jen já (resp. můj zaměstnavatel)

Co když jsem ale vše udělala správně. Tatínka klidním, vše dostal včas, ale protože je dvakrát větší než já, tak stejně se mu podařilo něco provést, tak v takovém případě jsou zase dvě specifické řešení:

• tatínek věděl, chtěl a ublížil a já nezanedbala = škodu platí tatínek (resp. Vy z tatínkových prostředků, protože jako opatrovník spravujete jeho majetek)
• tatínek nevěděl, nechápal, nerozuměl a já nezanedbala = toto je specifický případ, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného, škodu zaplatí škůdce (tj. tatínek, tj. Vy z jeho prostředků).

Vyvstává pak Vaše další otázka, co když na to tatínek nemá... Poškozený může škodu vymáhat soudně a pak to může jít až do exekuce. Je to jako když jedete na kole a srazíte dalšího cyklistu a nemáte z vlastních prostředků, abyste mu zaplatila škodu. Pokud nad tím ten druhý nemávne rukou, může se o to soudit.

Co jste jako otázku nepoložila, ale nejspíš Vás nyní napadá, jak máte poznat, kdy za to tatínek může, kdy ne, kdy za to může služba a kdy Vy... Asi bych při tatínkově nemoci odhadovala, že on za to už nebude moci nikdy (nenajdeme jeho zavinění). A pak akorát budeme hledat, kdo zanedbal něco, co dělat měl... Někdy to dokonce může vypadat tak, že na Vás všichni tlačí, abyste zaplatila, co tatínek způsobil (nikoliv ale zavinil) a nikdo Vám nepřizná, že zanedbala třeba sociální pracovnice svoji práci.

O odpovědnosti za škodu se ve společnosti ví málo... (náhradu škody určuje § 2894 a násl. občanského zákoníku)

Ještě bych tedy dodatečně zopakovala:

1. ne vše, co tatínek způsobí, také zaviní;
2. odpovědnost má také ten, kdo zanedbal dohled;
3. opatrovník apriori nemá dohled nad opatrovaným, ale je povinen hájit práva a nezanedbat své opatrovnické povinnosti;
4. opatrovník není ručitel (neplatí škodu za opatrovaného ze svého), ale bude ten, na koho poškozený asi bude křičet a tlačit... opatrovník to musí ustát a uhlídat si hranice.

...a jen doplním – úhrada větších věcí rozhodně není běžnou správou, kterou má vykonávat opatrovník. A pokud byste se rozhodla nějakou velkou náhradu škody platit (nebo uznat), musíte požádat opatrovnický soud (resp. máte-li zřízenu, tak opatrovnickou radu) o schválení právního jednání.

Mgr. Radka Pešlová

 

---

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.