Jak zvládnout opatrovnictví v malé obci

Naše obec se stala veřejným opatrovníkem mladého muže s lehkou mentální retardací. Ačkoliv má pán 8 sourozenců a maminku, soud shledal, že nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, a přiklepl ho nám. Jsme malá obec. Opatrovnictví řeším já jako neuvolněná místostarostka. Zařídila jsem pánovi nouzové ubytování včetně psychoterapií atd. Po 5 dnech pán z tohoto zařízení odjel 200 km daleko. V jiném kraji mu nedokáži sehnat pobytovou službu odpovídající jeho stavu. Když se nám podařilo sehnat byt, po dvou dnech někam zašantročil všechny vodovodní baterie, umyvadlo a byt vytopil. Soud mu určil, že může dostat max. 200,- týdně. Nemá žádnou osobu pečující, takže zajistit pro něj jídlo na celý týden je celkem problém. Jak vykonávat veřejné opatrovnictví v těchto podmínkách?

Odpověď

V situaci, ve které se nalézáte, bohužel nejste jediná. Obce, které jsou tak malé, že nemají vlastní aparát, ale současně mají na svém území někoho, kdo potřebuje ochranu práv (opatrovníka), je mnoho. Soudy bohužel nemohou (občanský zákoník to neumožňuje) určit opatrovníka podle vhodnosti (třeba obci II. typu), ale musí určit obec podle bydliště.

Rozhodně se spojte s krajským metodikem veřejného opatrovnictví, stáhněte si jejich metodiku. Přihlaste se také s nárokem na státní příspěvek (vykomunikujte s metodikem), ten Vám časem může pomoci alespoň na DPP najmout zaměstnance, který by činnost vykonával na nějaký mini úvazek. Přihlásit se můžete i na bezplatné semináře (...).

Teď již k opatrovanému...

Píšete, že pán odjel 200 km daleko... to možná znamená, že bydlí jinde, tak byste mohla požádat na soud o změnu opatrovníka, aby mu opatrovníka dělala tamní obec.

Píšete, že opatrovaný má 8 sourozenců a ani jim a ani jeho matce opatrovnictví nebylo svěřeno. Může se stát, že soud v okolí opatrovaného nenajde vhodnou osobu. To se děje v případě, že v rodině jsou lidé s psychickým postižení, trestně stíhaní, dlužníci, případně je v rodině podezření na zneužití nebo týrání opatrovaného. Takový opatrovník by hájil v budoucnu spíše svá práva než práva opatrovaného nebo by nedokázal ani práva hájit, když neumí hájit své (např. dlužník, když asi nedokáže hospodařit se svými prostředky, tak by to nezvládl ani u cizích prostředků).

Co se týče toho, jak se starat o někoho, kdo o to nestojí, tak předně – představte si sebe jako právníka. Zhodnoťte, zda je opatrovaný opravdu postižený (takže mu nedochází, že je hlady, že nemá kde bydlet), a pak ho jako právník z jeho zdrojů pomáhejte zajistit.

Např. prověřte, zda ho pro jeho inteligenční nedostatečnost někdo neobral; zda mu špatně nepřiznali důchod a on neměl schopnost se bránit; zda si ze své nevědomosti nepožádal o příspěvek na péči; pokud péči potřebuje mohl by pečující osobou být někdo z rodiny a jemu by se hlídalo, co vaří, že opatrovaného nešidí, že mu poskytne pomoc, jakou potřebuje, nebo najmete pečovatelskou službu; nebo můžete řešit potravinovou a materiální pomoc... Jako právník nejste pečující osoba, ale dohlížíte, aby práva opatrovaného nebyla zanedbána.

Pokud ale zhodnotíte, že opatrovaný je jen nepřizpůsobivý (např. alkoholik, agresivní, zloděj) a soud ho omezil asi z touhy, aby ho někdo hlídal, tak si vážně pomyslně nepořídíte bič a malý dvorek, nepřevléknete se do spasitelského oblečku a nezařídíte mu blaho ve Vaší obci. Tady by bylo vhodné bojovat, aby opatrovanému byla svéprávnost vrácena, protože je schopný chápat finance, chápat smlouvy, chápat své potřeby, ale nechce. Vnutit pomoc tady nejde.

Zaujalo mě „zašantročil všechny vodovodní baterie, umyvadlo a byt vytopil“ k tomu si dokáži představit několik scénářů:

• „hodná“ přízeň nebo přátelé vybydleli byt – je tedy vhodné podat trestní oznámení a zjistit (resp. podle dovedností opatrovaného odhadnout), zda jim opatrovaný pomáhal. Pokud pomáhal a nebyl zmanipulovaný – nejspíš patří do skupiny 2.
• opatrovaný je natolik duševně nemocný, že toto zlikvidoval v nějakém pominutí smyslů – tady je vhodné uvažovat o jeho nebezpečnosti a zajištění hospitalizace, případně opravdu hledání odpovídající sociální služby. Pozor – sociální služba není věznice. Má pomáhat s nezvládáním životních potřeb. Vy píšete, že opatrovaný sám odjel, asi byl schopen i samostatného bydlení. Píšete, že nemá celotýdenní jídlo, protože nemá pečující osobu. Nemá pečující osobu, protože ji vlastně nepotřebuje, nebo by ji fakt potřeboval a asi tedy někde úpí hlady, protože nemá schopnost se sám najíst?
  • Zajištění pečující osoby, pokud opravdu nezvládá životní potřeby (pozor – nechce je zvládat není totéž) dle zákona o sociálních službách, je na Vás (soused, služba, rodina). Není to o tom, že máte vykonávat péči Vy, ale máte zajistit příspěvek na péči a sjednat službu (či jinou pečující osobu), na tu dohlížet, tu úkolovat, tu zaplatit.
  • Nelze-li službu najít, kontaktujte ORP a Krajský úřad – sociální odbor – musí Vám pomoci najít vhodnou službu.
  • Pokud by potřeboval pečující osobu jen místo hlídače a aby „jedl spořádaně a zdravě“, tak to nemusíte řešit. Má-li opatrovanec v tomto jinak zachované schopnosti, tak nemáte jaká práva chránit.

Je mnoho opatrovníků, jejichž opatrovaní jsou takoví kočovníci, neochotní spolupracovat, nekomunikující. Jak vykonávat je pak na Vašem vyhodnocení:

1. Má své dovednosti (ačkoliv ho soud omezil)? Má právo se destruovat.
2. Je zmatený a jedná tak, protože je nemocný? Musíte hledat lékařskou péči a vytvářet prostor pro stabilizaci. Právně vymáháte nároky a kontrolujete, aby nebyl poškozován. Nejste pečující osoba, ale manažer péče a na půl právník, abyste vymohla vše, na co má právo. Nesuplujete bytový odbor, jídelnu a zdravotní sestru, ale podáte mu žádosti o byt/službu. Zajistíte správně přiznané sociální dávky, domluvíte domácí (zdravotní) péči.

Pokud svoji opatrovnickou povinnost nezanedbáváte, tak i když se něco stane, Vy z toho nejspíš nebudete vinna. Teoreticky budete vypovídat, bude to nepříjemné, ale nejspíš nedojde k tomu, že by bylo nalezeno Vaše zavinění.

Příklad špatné opatrovnické práce:

• Opatrovaná má pro mentální postižení nízký důchod. Zlomila si nohu. Opatrovnice ji vozí do nemocnice služebním vozem, protože sanitu jí nikdo nedal a na taxi opatrovaná nemá.
• Rádoby se opatrovnice jeví, že se o vše postará a vztah mezi opatrovanou a opatrovnicí bude blízký. Opatrovnice nechápe, co dělá špatně, vždyť opatrované pomáhá.

Dobrá opatrovnická praxe:

• Pokud je opatrovaná mentálně postižená, pak má nízký důchod nejspíš proto, že je špatně přiznaný. Opatrovnice zkontroluje, vymůže správnou výši (a to až 5 let zpětně).
• Opatrovnice sežene lékaře, nechá předepsat sanitu a vymáhá na ni nárok.
• Opatrovnice zajistí asistenční nebo pečovatelskou službu, vymůže příspěvek na péči a sjedná službu, aby opatrovanou do nemocnice pravidelně doprovázela.
• Opatrovnice v nemocnici zajistí, aby se lékaři k opatrované chovali slušně, aby dostala péči v kvalitě a rychlosti v jaké má nárok.
• Opatrovnice vyřeší případný příspěvek na bydlení, zkontroluje nastavení nákladů na bydlení, hledá nejvhodnější řešení.

Věříme, že je Vám už trošku jasnější, co je a co není opatrovnictví, a dokážete v tom najít svoji pozici „Jak vykonávat veřejné opatrovnictví v těchto podmínkách“.

Mgr. Radka Pešlová

---

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.