Jak pomoci švagrovi s akutní psychotickou poruchou

Obracím se na Vás ve věci svého švagra‚ 48 let, kterému byla diagnostikována akutní psychotická porucha, blížící se schizofrenii. Bohužel zároveň s diagnózou švagr prochází rozvodovým řízením, kterému předchází soud o výživné na nezletilou dceru. Ve svém stavu není schopný vstřebat aktuální situaci, účastnit se soudu a vůbec rozumně přistoupit k rozvodu. V důsledku své nemoci se odmítá léčit – odmítá mediaci i jakékoliv vyšetření či hospitalizaci. V současné době žije u svých rodičů, důchodců. Jako rodina jsme prakticky v patové situaci. Co se týká soudních stání, tak ty řešíme formou odvolání z důvodu švagrova stavu.
Zároveň řešíme s rodiči, co do budoucna. Švagr není schopný vykonávat svou původní profesi-jako OSVČ se zabýval instalací antén a internetových rozvodů. V současné době je na nemocenské, která mu však bude ve druhé polovině letošního roku končit.
Chtěla jsem se Vás zeptat, zda ve výše uvedeném případu stojí za to uvažovat o soudně nařízeném zástupci, který by jménem švagra jednal v záležitosti výživného a rozvodového řízení, tzv. procesním opatrovníkovi? Zároveň nevíme, co bude v budoucnu. V tuto chvíli veškeré výdaje za švagra (bydlení, stravu...) hradí jeho rodiče, důchodci. Je to pro ně neúnosná finanční situace. Vím, že když se tchýně starala o svou nemocnou maminku, měla nárok na pečovatelskou dávku.

Odpověď

Vaše situace je velmi nelehká, resp. situace všech zúčastněných není vůbec snadno řešitelná.

Pro psychický stav švagra je mnoho z toho, o čem píšete, nejistě až nemožně realizovatelné. Přesto to zkusím rozdělit a snad v tom najdete nějaké možnosti.

1. SVĚŘENÍ DO PÉČE A ROZVOD              
   1. Zde je možné řízení rozdělit. Svěření do péče, stanovení vyživovací povinnosti se děje k prospěchu dětem. Zde by se jednání mohlo dít i bez přítomnosti otce dětí. Spíš by řízení prošlo, kdyby se švagr nedostavil – rozhodli by v jeho nepřítomnosti.
   2. Rozvod se bez švagra neuděje a nestanoví mu „z moci úřední“ automaticky zástupce. Jde o tak osobní věc, že to musí být švagrovo rozhodnutí. Má možnost si zvolit advokáta a ten povede řízení, třeba i v době, kdy bude hospitalizovaný (vím, že ji nyní odmítá), ale podle jeho pokynů. Pokud však není schopen si nyní advokáta sjednat, protože situaci nerozumí, nepřipouští ji, nebo nenajde advokáta, kterého by si mohl dovolit, je on i manželka v patové situaci.
      1. Domnívám se, že soudce nemocného člověka nerozvede v době jeho nepřítomnosti, i když se mohu mýlit. Velmi záleží na tom, zda jde o rozvod dohodou a jsou jinak vypořádané vztahy.
      2. Není vyloučeno, aby v řízení byl švagr zastoupen i neadvokátem, ale to by si musel situaci uvědomovat a chtít ji řešit.
         
         
2. PODNIKÁNÍ – UKONČENÍ/PŘERUŠENÍ             
   I zde je otázkou, zda si švagr situaci uvědomuje – může zmocnit druhého k pozastavení činnosti, aby mu neplynuly povinnosti vůči správě sociálního pojištění, zdravotní pojišťovně, finančnímu úřadu atd.
   
   
3. NEMOCENSKÁ a co dál
   Bylo by vhodné, aby švagr nežádal o prodloužení nemocenské (tím by říkal, že se jeho zdravotní stav může v krátké době významně zlepšit), ale aby požádal o invalidní důchod (pokud získá dobře napsané zprávy, mohl by se získáním invalidního důchodu uspět; koukněte do vyhlášky, ať víte, co posudkáři zkoumají: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-329#f4396199)
   
   
4. RODIČE – NÁKLADY
   U rodičů – zkuste s nimi projít, zda by jim náhodou nevyšel příspěvek na bydlení: https://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/. Moc to neočekávám, protože dva důchody a nemocenská je už poměrně dost příjmů v rodině, ale také záleží na výši nákladů.
   
   
5. PÉČE
   Pokud by švagr nezvládal základní životní potřeby (viz příloha č. 1 https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-505#f3144631), mohl by si podat na Úřadu práce žádost o příspěvek na péči, dohodnout péči třeba se svojí maminkou, a pokud by dávka vyšla, může mamince za péči platit. Ale lidé s psychickými obtížemi se většinou umí obléci, najíst, zajít si na toaletu, komunikují, chodí... Jen se nechtějí léčit, a proto mohou být dezorientovaní a vyloučení z osobních aktivit přiměřených věku. V tom ale nepotřebují pomoci, resp. pomoc bytostně odmítají, proto je těžké o ně (násilím) pečovat.
   
   
6. VYNUCENÁ LÉČBA
   Většinou příbuzné napadne, že pokud se člověk s psychickým onemocněním nechce léčit, není s ním kvůli nemoci domluva, chtělo by ho to léčit násilím. To je možné jen v hraničních případech, kdy už ohrožuje sebe nebo své okolí, většinou tak nastane po ataku, kdy je přivolána Policie nebo Rychlá záchranná služba. Nikdo jiný (tedy kromě soudu) nemůže násilnou léčbu indikovat (ani opatrovník).

Víše uvedené ale asi nebude moc použitelné ve chvíli, kdy píšete, že švagr si nemoc nepřipouští, neléčí se a neguje veškeré snahy. Sám si advokáta nezvolí, invalidní důchod a příspěvek na péči nepřipustí, nezajde k doktorovi, aby měl dobře napsané lékařské zprávy, na rozvodu se nedohodne...

Tady by v komunikaci se švagrem možná více pomohl Fokus nebo Centrum duševního zdraví.

Občasně vyvstává otázka, zda by nebylo vhodné psychicky nemocného člověka omezit ve svéprávnosti a jmenovat mu opatrovníka, který by pak... ideálně pomohl rodině zpacifikovat opatrovaného. Ale to je mylná představa o opatrovnictví. Opatrovník není policista, záchranář a ani bachař. Je to naopak člověk, co by měl dohlížet na práva švagra, aby o ně nebyl krácen. Např. bude vymáhat menší potrestání pro opatrovaného, nižší výživné při jeho určování, získání adekvátních sociálních dávek, laskavou lékařskou péči, pokud o ni opatrovaný bude stát... Je to něco jako milující rodič a advokát v jednom.

Je možností podat návrh na jmenování opatrovníka (ať už by byl opatrovaný omezen ve svéprávnosti – což rozhodně není nutné, anebo nebyl). Opatrovník ale není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání (§ 458 občanského zákoníku). Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života (§ 64 občanského zákoníku).

K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy.

Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí.

Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.

Opatrovnictví je pomoc.

Pokud by Vám nic z výše uvedeného nesedělo, pak je tu opravdu mezní řešení:

1. okamžitě, jakmile švagr bude agresivní, přivolat přes 112 Policii i Rychlou záchrannou službu – možná bude následovat hospitalizace.
2. pokud je švagr klidný, pak nezbývá než všechno nechat být, až celá situace zkolabuje. Zde je potřeba pomoci rodičům se vyrovnávat s tím, že švagra nechají být. Pomoci mámě od dětí, dovést k řešení (přes OSPOD) svěření do péče a stanovení výživného.
3. hledejte psychickou podporu pro sebe, než právní pomoc pro švagra.
4. řešte opatrovnictví švagra, ale nemějte nároky na to, že opatrovník švagra zpacifikuje, ale opatrovník třeba podá alespoň žádost o invalidní důchod.

Snad jste si našli alespoň malý směr, kam se nyní pohnete.

Mgr. Radka Pešlová