Jak navýšit týdenní limit hotovosti pro opatrovaného
Jsem opatrovníkem 45leté tety. Je omezena ve svéprávnosti, mimo jiného nemůže hospodařit s hotovostí nad částku 200 Kč týdně. Tento týdenní limit bych rád navýšil na 500 Kč, aby se teta necítila tak omezena. Důvodem je především zdražení všeho. Jak má vypadat úřední dopis pro opatrovnický soud? Rád bych měl jako opatrovník vše v pořádku.
Odpověď
Rozsah omezení svéprávnosti vůbec neznamená, že tetě nemůžete již nyní dávat k využívání vyšší částku. Omezení totiž není trest, ale ochrana. Teta tak může žít klidně za více peněz, pokud:
- Jde o rozhodování, které umožňuje opatrované běžně žít, a proto by v tomto rozsahu mohla jednat (§ 64 oz)?
- Jde o rozhodnutí, které možná není běžné, opatrovaná mu možná ani nerozumí, ale veskrze jí neškodí (§ 65 odst. 1 oz)?
- Jde o rozhodnutí, kterému opatrovaná nerozumí, není schopna dovodit jeho důsledky, ale z pohledu opatrovníka je to rozhodnutí v pořádku a je možné ho nechat platné (§ 65 odst. 2 oz)?
Vy pak do zprávy soudu napíšete, že jste tetě dával v souladu s některým z výše uvedených bodů více prostředků.
Nicméně, pokud to potřebujete řešit i oficiálně, pak napište soudu:
Návrh na zúžení rozsahu omezení svéprávnosti
Vážení,
opatrovaná ..., nar. ... je dosud omezena ve svéprávnosti v nakládání s částkou 200 Kč / ...
Navrhuji tuto částku navýšit na 500 Kč, neboť by tak v souladu s § 64 občanského zákoníku nebylo bráněno opatrované v běžném žití. Částka 200 Kč nyní neodpovídá ani jejím příjmům a ani jejím potřebám, aby mohla v rámci možností žít běžný život. Zároveň nejde o částku likvidační, pokud by s ní nenakládala šetrně nebo do této sumy právně jednala v rozsahu, kterému jinak nerozumí.
Domnívám se, že navýšení částky by bylo v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2837/2019 ..., učiní tak se zřetelem k subjektivnímu hledisku vyjadřujícímu majetkové poměry posuzovaného, zejména existenci disponibilních peněžních prostředků, potažmo jiných zjevně vysoce likvidních aktiv, aby posuzovaného stanovením nepřiměřeně nízkého limitu neomezil i v běžných záležitostech každodenního života.
Je mi známo, že v souladu s rozsudkem Krajského soudu 24 Co 193/2014 není vyloučeno, abych opatrované poskytoval vyšší částku (cit. Není proto vůbec vyloučeno, aby dostávala od opatrovníka, resp. s jeho souhlasem od sociálních pracovnic drobné finanční částky jako kapesné či na nákup sladkostí či jiné útraty dle svého vlastního uvážení.), ale domnívám se, že by rozsah omezení svéprávnosti měl odpovídat skutečným sociálním potřebám opatrované a měl by dostatečně umožnit její běžné žití.
S pozdravem ...
Snad odpověď takto dostačuje.
Mgr. Radka Pešlová
§ 64 OZ
Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
Komentář ASPI: Pojem "obstarávání běžných záležitostí každodenního života"
Ustanovení § 64 neuvádí, zda pojem „obstarávání běžných záležitostí každodenního života“ se má vykládat objektivně, tedy jako jakékoliv právní jednání směřující k uspokojení obvyklých, zpravidla periodicky se opakujících potřeb jakéhokoliv člověka (např. každodenní nákup potravin, nákup běžných spotřebních věcí, léků, přeprava veřejnými hromadnými dopravními prostředky v místě bydliště, návštěva kulturních a společenských zařízení apod.), nebo zda jde o „běžné“ záležitosti, které je reálně schopen obstarat konkrétní člověk, o jehož omezení svéprávnosti bylo rozhodnuto. Lze doporučit přiklonit se k prvé variantě, a to s poukazem na § 4 odst. 1, z něhož vyplývá, že nestanoví-li zákon výslovně jinak, vychází se při vyhodnocení míry rozumových schopností člověka z "průměru", aniž by se přihlíželo k individuálním vlastnostem jednajícího. K individualizaci reálné schopnosti člověka právně jednat slouží rozsudek o omezení svéprávnosti, nikoliv způsob aplikace § 64.
§ 65 OZ
(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.
ČÁSTKA K NAKLÁDÁNÍ MÁ BÝT URČENA S OHLEDEM NA MAJETKOVÉ POMĚRY
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2837/2019
Formuluje-li soud výrok o omezení způsobilosti posuzovaného samostatně právně jednat pro oblast majetkoprávních vztahů negativním výčtem stanovením peněžního limitu vztaženého k právnímu jednání anebo součtu právních jednání za určité období, učiní tak se zřetelem k subjektivnímu hledisku vyjadřujícímu majetkové poměry posuzovaného, zejména existenci disponibilních peněžních prostředků, potažmo jiných zjevně vysoce likvidních aktiv, aby posuzovaného stanovením nepřiměřeně nízkého limitu neomezil i v běžných záležitostech každodenního života.... Podle § 64 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jehož znění nedoznalo od počátku účinnosti žádných změn, rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
Relativně abstraktně formulovaná hypotéza § 64 obč. zák. obsahuje blíže neurčená právní jednání, z nichž lze z hlediska ekonomického důvodu právního jednání (podle kauzy) vyčlenit (zásadní) skupinu těch, které se týkají směny ekonomicky ekvivalentních hodnot (dále také jen „předmětná právní jednání“).
Vymezí-li soud v rozsudku, jímž omezuje svéprávnost člověka, rozsah omezení svéprávnosti negativním výčtem, tedy tak, že ve výroku uvede právní jednání, ke kterým posuzovaný není způsobilý (z čehož implicitně a contrario vyplývá, že k ostatním právním jednáním způsobilý je), a činí-li tak pro oblast občanskoprávních majetkových vztahů prostřednictvím stanovení peněžního limitu hodnoty nepřímého předmětu právního vztahu vztaženého k právnímu jednání anebo součtu právních jednání za určité období (den, týden, měsíc), činí tak pro všechna tato (takto vymezená) právní jednání. Tedy i pro ta předmětná právní jednání, která spadají do rámce neurčitého právního pojmu „běžných záležitostí každodenního života“. Proto pokud soud formuluje výrok o omezení svéprávnosti člověka tímto způsobem, musí při stanovení peněžního limitu vzít v potaz i předmětná právní jednání, aby svéprávnost posuzovaného nepřímo (fakticky) neomezil v rozporu s § 64 obč. zák.
... Základní premisa při jejímž splnění soud může přistoupit k omezení svéprávnosti člověka spočívající v potřebě ochránit zájmy tohoto člověka, neboť jinak by mu hrozila závažná újma, jelikož mírnější a méně omezující opatření nepostačují, se v ekonomické rovině promítá (posuzováno z dlouhodobého hlediska) alespoň v zachování jmění, nelze-li je rozmnožit. Zásadní je v tomto směru rovnováha příjmů a výdajů. Adekvátní alokace peněžních prostředků k úhradě nákladů na uspokojení životních potřeb (živobytí) v pořadí dle jejich významu. Proto se subjektivní hledisko zohledňující majetek posuzovaného v případě předmětných právních jednání omezuje především na existenci disponibilních (použitelných, zbytných) peněžních prostředků, potažmo jiných zjevně vysoce likvidních aktiv, a to na rozdíl od peněžních prostředků indisponibilních, potřebných k úhradě nákladů na živobytí, za dané období, obvykle měsíční.
Z uvedeného vyplývá, že peněžní limit, jehož prostřednictvím je vymezen rozsah omezení způsobilosti posuzovaného samostatně právně jednat pro oblast majetkoprávních vztahů, musí umožňovat uskutečnění právních jednání v běžných záležitostech každodenního života, kterými jsou směňovány hodnoty, avšak je nezbytné stanovit jej se zřetelem k majetkovým poměrům posuzovaného, zejména k množství zbytných peněžních prostředků.
... Přestože se jinak peněžní limit 100 Kč může jevit jako nepřiměřeně nízký, je nutno jej vnímat v rámci majetkových možností posuzované. Veškeré příjmy posuzované (aniž by byly poníženy o nezbytně vynakládané výdaje), jsou-li rozpočteny na jednotlivé dny (způsobem výše uvedeným), činí necelých 273 Kč. Peněžní limit 100 Kč pak odpovídajícím způsobem odráží majetkové možnosti posuzované, resp. výši zbytně upotřebitelných peněžních prostředků.
... Lze uzavřít, že peněžní limit 100 Kč, který je vázán na součet právních jednání realizovaných během jednoho dne, není v tomto případě limitem nepřiměřeně nízkým, který svéprávnost posuzované nepřímo (fakticky) omezuje i v běžných záležitostech každodenního života v rozporu s § 64 obč. zák.
OPATROVNÍK MŮŽE DÁT OPATROVANÉMU ČÁSTKU NAD ČÁSTKU URČENOU SOUDEM
Rozsudek Krajského soudu 24 Co 193/2014
Člověka, který zcela postrádá rozpoznávací a ovládací složku svého jednání a který bez cizí pomoci není schopen jakéhokoliv právního jednání v žádné oblasti svého života, je možné omezit ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Běžnými záležitostmi každodenního života člověka omezeného ve svéprávnosti ve smyslu ustanovení § 64 o. z. jsou takové záležitosti, které se odvíjejí od kvality jeho běžného života s přihlédnutím ke všem jeho zvláštnostem.
... Nejedná se o odvolatelem namítanou situaci, kdy by jí její zdravotní stav působil jen obtíže při správě jmění nebo hájení práv (§ 465 odst. 1, § 469 o. z.). Z. Z. není schopna žádného právního jednání, neboť neumí ani mluvit, číst, psát či počítat a kontakt s ní není možno smysluplně navázat. ...
... To ale nic nemění na tom, že Z. Z. může samostatně právně jednat v běžných záležitostech svého každodenního života. Konkrétní rozsah takového jednání nebylo možno v napadeném rozsudku blíže vymezit a postihnout, neboť se odvíjí právě od kvality jejího běžného, každodenního života s přihlédnutím ke všem jeho zvláštnostem a specifikům. Není proto vůbec vyloučeno, aby dostávala od opatrovníka, resp. s jeho souhlasem od sociálních pracovnic drobné finanční částky jako kapesné či na nákup sladkostí či jiné útraty dle svého vlastního uvážení. Zde se jedná právě o ony § 64 o. z. předvídané záležitosti, v nichž je Z. Z. nepochybně schopna právního jednání bez ohledu na jakékoliv omezení ve svéprávnosti, neboť jí při nich nehrozí nebezpečí žádné závažnější újmy. Výrok o omezení svéprávnosti je tudíž určitý i vykonatelný.
