Jak zvládnout odcházení blízkého, aby nemusel do nemocnice
Staráme se už sedmý rok o maminku s demencí a v podstatě úplně nepohyblivou. Hodně bych si přála, aby mohla odejít doma. Brzy jí bude 97 let. Samozřejmě můžeme odejít dřív než ona, ale co když ne? Mám v živé paměti, jak odcházel tchán. Pečovali jsme o něj 10 let, bez dne dovolené, bylo to hodně náročné. V jednu chvíli přestal pít, pral se s námi, když jsme mu chtěli dát napít. Po dlouhém váhání jsme s manželem usoudili, že ho nemůžeme nechat trápit žízní, a nechali jsme ho odvézt do nemocnice. Tušili jsme, že odchází, ale byli jsme tehdy ještě nepoučeni (byla to 90. léta), považovali jsme smrt na dehydrataci za hroznou.
Dodnes vidím, jak naříkajícího tátu táhnou saniťáci po užším schodišti dvě patra v dece, aby se vytočili. Pak naříkal celou cestu do špitálu, pak se podrobil vstupnímu vyšetření na interně, včetně bolestivého vyšetření konečníku - mladá lékařka byla pečlivá, v tomto případě bohužel. Tchán nakonec po půldnu v nemocnici zemřel.
Máte prosím radu, jak se zachovat, když člověk odchází? Co když nebude maminka při vědomí, ale bude pravidelně dýchat? Fakt nechci volat sanitku a posílat ji do nemocnice. Mám zavolat praktické lékařce? Co když bude trvat na převozu? Co když mamince začne docházet vzduch - měřím jí pravidelně saturaci a vím, že jakmile jde pod 92 nebo 91, není to dobré. Je možné někde si půjčit dýchací přístroj? Máme jí zvlhčovat ústa? Polohovat ji už asi nemáme, že? Určitě máte hodně zkušeností, a tak za ně děkuji! Zatím se maminka drží, ale chci být připravena.
Odpověď
děkuji moc za Váš dotaz. Jak sama píšete, hodně lidí si uvědomuje, že doprovázet blízkou duši až do samotného konce, je úctyhodné, ale opředené spoustou otázek.
Důležité je vědět, že nemusíte být sami, že jsou ve Vašem okolí lidé a organizace, které Vám mohou pomoci.
Vaší mamince je 97 let, má demenci a je nepohyblivá. Jak spolu komunikujete? Reaguje na otázky, nebo spíš na dotek? Na tón hlasu? Poznáte, kdy má bolesti? Myslím, že to je to, co je pro Vás určující. Aby maminka netrpěla, aby její zbývající čas byl pro ni komfortní a co nejvíc příjemný.
Určitě proberte situaci s praktickou lékařkou, zda může ona nějak pomoc např. předepsáním léků od bolesti, zajištěním domácí péče, doporučením pečovatelské služby, případně domluvou mobilního hospice.
Probereme si Vaši situaci detailněji. Především bych Vám chtěla poděkovat za Vaše odhodlání mít maminku doma až do konce jejího života. Zemřít doma, v kruhu rodinném by si přála většina lidí. Pouze však 25 % se to podaří. A z toho je ještě většina úmrtí neplánovaná, akutní, např. na kardiovaskulární onemocnění.
Co bych Vám po zkušenostech s prací v domácí péči doporučila pro důstojné dožití maminky doma? Základem je kvalitní lůžko s antidekubitní matrací, což předpokládám, že vzhledem k jejímu věku a minimálnímu pohybu již máte. Výborná je podložka Dekuba z umělého rouna. Je měkká, pohodlná, pratelná. Maminku podkládejte ideálně polohovacími pomůckami, ale obdobnou službu Vám zajistí smotaná deka, dva polštáře apod. Hlavně, ať má maminka měkko a pohodlně. Důležité je polohování, změna polohy by měla být přibližně po dvou hodinách. Ale stačí, když jdete kolem lůžka, tak mamince pokrčit nohy, posunout ruku, protáhnout lokty. Tomu se říká mikropolohování.
Věnujte čas kontrole kůže, pozor na zarudnutí, otlaky, nebo přímo puchýře. Dekubity mohou vzniknout během pár hodin. Kůži jemně promažte, nedřete. Kontrolujte prostěradlo i oblečení, ať je vyhlazené a nevytváří se na něm sklady, které tlačí. Potěšte maminku jemnou masáží, pokud ovšem na dotek nereaguje bolestivě.
Máte strach, že maminka nebude jíst a pít. A tím bude trpět. Nebojte, zkoušejte jí nabízet, dokud to půjde, běžnou stravu, postupně přejděte na mixovanou. Lidé v poslední fázi života mnohem víc spí, tělesné pochody utichají, lidé si žijí v takovém svém světě. Zkoušejte po lžičkách, nebo malou stříkačkou dát mamince trošku vody do úst. Pokud to polkne, pokračujte. Dejte pozor, ať tekutinu nevdechne. Zkoušejte řídká jídla, jako je dětská výživa, lipánek, Nutridrink. Na ošetření ústní dutiny zkuste koupit tyčinky Pagavit. Jsou lehce ochucené a slouží k očištění a zvlhčení úst. Pocit hladu bývá v terminální fázi potlačen, proto lidí ztrácejí chuť k jídlu. Nabízejte různé chutě, ale nemějte strach při odmítnutí, že byste něco zanedbala, nebo mamince ublížila. Obecně starší lidé preferují více sladké a jídlo spíš v pokojové teplotě. Ale opravdu stačí pár lžiček, řiďte se maminčinými gesty, výrazem ve tváři. Důležitější je podávání tekutin. To si popíšeme za chvíli.
V době, kdy jsem působila jako terénní sestra, jsem viděla, jak dobře působí na rodinu přítomnost člověka „zvenku“, někoho, kdo je schopný Vám potvrdit, že to, co děláte je správné. A poradí Vám, co dál. Nebojte se více komunikovat s praktickou lékařkou. Mobilní hospic možná nebude v případě maminky odsouhlasen jako nejvhodnější, ale třeba konzultace s odborným lékařem geriatrem by určitě byla na místě. Ale začněte u praktické lékařky. Mobilní hospic obvykle přijímá do péče pacienty, kterým nedokáže současná medicína již nabídnout další léčbu, ale pomohou nastavit a podat léky od bolesti a někdy i podat podkožně infúze pro zlepšení hydratace. To může při dostatečné časové kapacitě udělat i sestra z domácí péče. Vzhledem k tomu, že tekutina při subkutánním podání (tj. podkožně) nejde do žíly, ale do podkožní tukové vrstvy, ze které se do oběhu pomalu vstřebává, může sestřička infúzi zavést a pod Vašim dohledem nechat několik hodin kapat. Nehrozí riziko embolie. Pro nemocného je to úlevné, ale zatím to není příliš rozšířená praxe i vzhledem k nízkému počtu lidí, kteří umírají doma. Je to spíše praxe právě mobilního hospice.
Další z úlevných kroků pro ležícího, dušného člověka by mohlo být podání kyslíku. Mobilní hospic nebo některé půjčovny pomůcek mají k zapůjčení i oxygenátor, který koncentruje kyslík. Je to jednoduchý přístroj na používání a v případě dechové nedostatečnosti pomůže ulevit s dechovými obtížemi. Člověk dýchá přes tzv. kyslíkové brýle. Nedýchá ale čistý kyslík, jen je jeho koncentrace vyšší oproti běžnému vzduchu. Přístroj je poměrně tichý, neruší.
Pro Vás je určitě důležité sledovat maminčin výraz ve tváři, reakce na doteky, barva kůže. Tak, jak je každý člověk jiný, je i konec života individuální. Nikdo Vám neřekne, jak přesně bude probíhat, ale v případě, že by nastala nečekaná, pro Vás stresující situace třeba v noci, nebojte se volat záchrannou službu. Na dispečinku jsou fundovaní zdravotníci a poradí Vám, co dělat dál. Takovou situací myslím třeba dušení, nečekaný záchvat, pád, krvácení apod. Bohužel pohotovosti lékařů, které dříve fungovaly i třeba „jen“ na konzultaci v domácnosti, již nefungují. První vlaštovka z modernějších metod je v Jihočeském kraji, kde začala fungovat Online jihočeská pohotovost. V rámci telefonního hovoru jde o prvotní rozbor problému s doporučením dalších kroků. Jistě by ve chvíli nejistoty taková konzultace pomohla. Toto řešení se letos velmi osvědčilo např. při prudkém nárůstu respiračních onemocnění v kraji. Při volání RZP myslete ale prosím na to, že voláte o pomoc a chcete život zachraňovat. Mohou proto vznikat pro rodinu nemilé situace, kdy záchranáři přijedou a nemocného chtějí mermomocí odvézt do nemocnice. Prioritně neřeší názor příbuzných, ale zajímá je stav toho, ke komu jsou povoláni. Proto je lepší mít scénář na různé krizové situace doma předem promyšlený, aby se snížila míra strachu a případné paniky a nedošlo k nechtěné hospitalizaci. Vím, že si zde mírně protiřečím. Ale snažím se poukázat na fakt, že RZP se má volat v případě, že jde o život ohrožující stav, který chcete řešit zavoláním odborníků. A většina odborné péče se děje v nemocnici. Navíc pokud RZP voláte Vy, ale maminka nesouhlasí, znamená to, že je při vědomí a lze se dobrat pomoci i jiným způsobem. Je třeba si uvědomit, co byste po záchranné službě chtěla. Konzultační „pomoc na dálku“ však není jejich prioritou. Na to jednak nemají kapacity, jednak Vaši maminku neznají.
Spíš si ale myslím, že vzhledem k věku maminky a výrazné demenci, bude v průběhu času méně jíst a pít, častěji spát a stávat se čím dál méně probuditelnou. Tento stav je milosrdný a přirozený, bude si žít ve svém světě. I na dechu uvidíte, že bude mělčí, méně hluboký, nádechy se budou prodlužovat. Až nastane chvíle, kdy výdech bude poslední, sedněte si v klidu k mamince, rozlučte se s ní. Otevřete okno. Dejte si chvíli na vstřebání tohoto okamžiku. Teprve potom volejte buď praktické lékařce, nebo RZP, pokud už bude po její službě. Ohledně dalších kroků Vás navede dispečink, nebojte se, že byste něco nezvládla.
Mgr. Leona Zemanová
