ZPRÁVY: Dobrá duše Barbora Antonová

Pomáhá nejpotřebnějším a sociálně slabým, od matek samoživitelek po ukrajinské uprchlíky. Překladatelka a učitelka z Brna Barbora Antonová věnuje většinu svého času lidem v nouzi. Nyní je ředitelkou ženského spolku Vesna. Představu o tom, že bude dobročinnost její každodenní náplní, dříve neměla.

„Vždycky jsem se spojila s nějakými lidmi, většinou kamarády, kteří se už něčemu věnovali a vtáhli mě do svého tématu," říká usměvavá žena. Je Dobrou duší ze známého periodika Deníku.

Podobně přes známé se třeba dostala k Lize vozíčkářů, pro kterou kdysi začala psát. „Mám pocit, že jdu po povrchu a nejsem do věcí moc zanořená, ale tím, že se pohybuji v různém prostředí, můžu lidi spojovat a vznikají z toho další věci,“ konstatuje Barbora Antonová.

Potřebným chtěla pomáhat vždy. V průběhu let zjistila, že charitativní činnost je mnohem složitější, než se jí původně zdálo. Nyní zakotvila ve Vesně. Největším projektem spolku s dlouholetou tradicí je v současné době Šatník pro samoživitele, kam mohou lidé nosit ještě využitelné oblečení, a velkou roli hraje i v pomoci uprchlíkům, zejména těm z Ukrajiny.

Ředitelka Vesny popisuje například příběh ženy bez domova, která žije ve stanu na kraji Brna, ale každý den z něj vyráží do práce. „Potřebuje slušné oblečení. A samozřejmě i spacák, deky, nádobí… Obdivujeme její odhodlání zařídit si lepší život," zmiňuje Barbora Antonová.

Několika Češkám, které se ocitly ve složité životní situaci, například kvůli rozchodu, úmrtí v rodině, ztrátě zaměstnání nebo problémům s bydlením, pomohlo dobrovolnictví v Šatníku najít ztracenou sebedůvěru. „A mnoho žen, které nikdy nevyužívaly nabídku sociálních služeb a další sociální pomoci, jsme v těchto situacích přesvědčili, že je úplně v pořádku říct si o pomoc - finanční na úřadech, psychologickou a právní u neziskovek. I o obyčejnou lidskou účast a porozumění," vypráví ředitelka Vesny.

 „V dubnu 2021 jsme začali Šatník chystat. Od té doby až do února dalšího roku to nebylo nic oficiálního. Prostě něco, čemu se říkalo Vesna. To byl jen kolektiv dobrovolnic a dobrovolníků,“ vzpomíná energická žena na počátky Vesny.

Příchod uprchlíků do České republiky zcela změnil fungování Šatníku i celého spolku. „Velmi se zúročily zkušenosti nabrané z pomoci českým rodinám. To znamená třeba zpracovávat velké množství věcí, které nám někdo přiveze, a vytřídit je tak, aby se předávaly jen dobré věci. Na začátku války se nám mnohonásobně zvýšil objem pomoci. Šatníkem najednou procházelo třeba tři sta rodin denně,“ počítá zatíženost prostoru tehdy umístěného na nádvoří Pražákova paláce v Husově ulici.

Vzpomíná na složité časy uprchlíků z první vlny, kteří jsou nyní naplno začlenění. „Potkávám ty ženy po třech letech a vybavuji si, v jaké situaci přišly. Řada z nich byla třeba týden na cestě i s dětmi, takže přišly úplně zničené, nemocné, i děti měly nemocné. Tehdy si k nám přišly pro oblečení, drogerii a nějaké základní vybavení,“ přibližuje Barbora Antonová.

V Šatníku pracuje a pomáhá pestrá paleta žen různého vzdělání a věku. K dobročinnosti se postupem času dostaly i ženy, které původně potřebovaly pomoc. „Jádro dobrovolnického týmu teď tvoří české ženy. Máme tam i takové, kterým je osmdesát let a pomáhají od začátku války. Pro Ukrajinky, které k nám chodily jako klientky, bylo nepříjemné, že jim někdo pomáhá. Když teď můžou pomoct, je to pro ně velký skok z hlediska vlastní důstojnosti,“ vysvětluje.

V současné době už má Šatník své stálé sídlo v Pellicově ulici. Také Vesna je nyní pevně zakotvená nejenom na mapě Brna v Údolní ulici, ale také v seznamu organizací, které pomáhají lidem v nouzi. „Kromě Šatníku děláme věc, o které zatím moc nemluvíme, protože ještě není dotažená do konce. Ve spolupráci s Biskupstvím brněnským se nám podařilo vybudovat dvacet pokojů pro ukrajinské rodiny. Je tam bezbariérový záchod, koupelna a obecně přístup do budovy. Jsou tam Ukrajinky na vozíku, děti s postižením a různými nemocemi, nebo onkologicky nemocné ženy, které se přestěhovaly do Brna, aby se tady mohly léčit,“ popisuje.

Jako dobrovolnice pomáhala už při uprchlické krizi před necelými deseti lety. „Stěžejním momentem pro mě bylo vyvrcholení syrské uprchlické vlny, kdy jsem viděla, jak sestry Lenhartovy uspořádaly materiální sbírku, kterou vezly do Maďarska, Chorvatska i dál. Ze sbírky spacáků a dětských plen v kině Scala vznikla organizace, kde se později pohybovaly tisíce lidí po celé Evropě,“ vzpomíná.

Barbora Antonová se před plným zapojením do dobročinných aktivit pokoušela o změnu i v politickém prostředí. „Jednotlivec na lokální nebo na krajské úrovni nemá šanci cokoliv změnit. Vlastně na jakékoliv úrovní,“ tvrdí.

Řada věcí, které se v politice prosadí, je podle ní jenom dočasná. „Bylo pro mě děsivým zjištěním, jak rychle jdou změny zastavit, a jak se dá zrušit nastavený směr. Deklaruje se, že člověk je zodpovědný za sebe a své okolí, ale v realitě to vypadá úplně jinak," vysvětluje.

Barbora Antonová

• má 56 let a pochází z Brna
• vystudovala Gymnázium Boskovice a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity
• držitelka Ceny Františka Kriegla za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva
• držitelka Ceny zmocněnkyně vlády pro lidská práva
• v květnu 2021 zahájila činnost spolku Vesna

Brněnská Dobrá duše z Deníku tvrdí, že v současném oboru jsou snahy o změnu jednodušší. „Momentálně pracuji s lidmi, se kterými chci spolupracovat a oni chtějí spolupracovat se mnou. Když něčeho chcete dosáhnout v politice, musíte nejprve přesvědčit kolegy z vlastní strany, pak přesvědčit koalici, a pak to prosadit vůči opozici. Člověk mrhá velkým množství energie a nemá jistotu výsledku, mimosystémová akce mi dává větší smysl,“ shrnuje.

Zdroj: Deník