Ohroženým stačí jedna dávka. Měli by jít první

Už první dávka vakcíny může rizikovým pacientům zachránit život a ochránit je před těžkým průběhem. Pro nastartování imunitního systému to pro tuto akutní chvíli úplně stačí. Řekl to v rozhovoru pro Novinky imunolog prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D. z výzkumného centra Recetox Masarykovy univerzity v Brně.

„Za normálních okolností bychom měli po čase dávku zopakovat ještě jednou, aby si náš imunitní systém tuto zkušenost s virem dobře zapamatoval. Situace, v níž se nacházíme, je ale výjimečná. Očkujeme v době pandemie,” dodal.

Virus je všude kolem nás a nejedná se o systémovou infekci, nýbrž o slizniční. A toho paradoxně můžeme využít. Druhou, tedy „připomínací” dávku, totiž může dostat pacient doslova ze vzduchu. Díky první dávce vakcíny bude v tu chvíli jeho vnitřní systém umět zareagovat. Takže těžký průběh nemoci už nenastane, ale imunitní paměť tímto dostane ten správný a z hlediska infekce fyziologický podnět, kterým ji přinutíme, aby na tento virus nezapomněla.

Pacienti očkovaní první dávkou by se už nemuseli schovávat a naopak by se mu mohli i v běžném životě doslova „vystavit”, protože to jejich imunitnímu systému spíš prospěje?

Ano. A má to ještě jednu výhodu. „Vnitřní“, tedy, jak my říkáme, systémová imunita a „vnější“, tedy slizniční imunita, to jsou svým způsobem dva světy, které jsou sice propojené, ale jen částečně. Pokud totiž tělo bojuje s nějakým nepřítelem na sliznici, může následně reagovat i tak, že si takříkajíc rovnou vybuduje obranu „i uvnitř“. Není tomu tak vždy, ale může se to stát.

Opačně to ale neplatí. Pokud vás kousne klíště do nohy a tělo vytváří proti infekci protilátky uvnitř, sliznice se to nedozví. A stejné je to i v případě vakcíny. Když dostanete injekci do svalu, tak se vám začnou vyplavovat protilátky a ty vám budou pomáhat, pokud by do vašeho těla někdy v budoucnu pronikl virus. Neexistuje ale žádný způsob, jak bychom sérové protilátky, které se vytvoří uvnitř v těle, dopravili na sliznice. Tam na to zkrátka nejsou receptory.

Takže infekce SARS-CoV-2, která je slizniční, protože proniká do těla skrze sliznice dýchacího traktu, nemůže být na sliznici eliminována injekcí, podanou do svalu. Systémová, vnitřní imunita se zmobilizuje až ve chvíli, kdy virus ze sliznic pronikne hlouběji do těla. Pokud se v nějakém krátkém odstupu několika týdnů po první injekci přirozeně setkáte s nákazou tím, že virus vdechnete, váš vnitřní svět už bude chráněn a vy už těžce neonemocníte, ale vlastně se tak bezpečně s virem „seznámí” i vaše sliznice. A to je vlastně lepší než dostat druhou dávku zase do svalu.

Ale co je nejdůležitější, můžeme touto cestou ochránit větší procento rizikových pacientů, protože je důležité tyto lidi naočkovat co nejdříve a my pro ně v tuto chvíli nemáme dost vakcín. Kritické jsou právě tyto měsíce. Tady se každý den počítá. My je tedy můžeme naočkovat jednou dávkou a po krátké pauze, kdy vakcína začne působit, jim umožnit setkávání s blízkými a umožnit návrat k normálnímu životu. Jedná se o zásadní pozitivní dopady psychické, sociální i ekonomické.

Kdo jsou podle vás ti, které musíme očkovat přednostně?

Rizikoví lidé s komorbiditami, kterým hrozí těžké průběhy a smrt. Kardiovaskulární a metabolická onemocnění, diabetes a především obezita a nadváha, to vše v kombinaci s vyšším věkem. Lidé v první linii, pokud chtějí, nechť se očkují, ale ti většinou neumírají. Proto si myslím, že ti rizikoví, nemocní lidé by měli mít přednost. Je zcela na místě s její pomocí zachraňovat životy lidí, kteří by jinak s vysokou pravděpodobností zemřeli. Pro ty je indikovaná.

Na druhou stranu, pokud říkáte, že zatím se ještě nepodařilo z časových důvodů otestovat všechna potenciální rizika, můžeme s čistým svědomím podat vakcínu komukoliv?

I v tomto případě platí, že jedna dávka to hypotetické riziko sníží. Navíc pokud se budeme držet toho, že očkování je indikované pro rizikové pacienty, kteří se vesměs rekrutují z řad seniorů, pak se těch případných problémů, které by se, zdůrazňuji, teoreticky mohly projevit v horizontu mnoha let, není třeba tolik obávat, jako u mladých lidí, kteří mají ještě celý život před sebou. Vždy je nutno vážit benefit a riziko, přičemž benefit musí mnohonásobně riziko převážit. V případě správné indikace je zde benefit na straně podání vakcíny.

A neměli by se zdravotníci očkovat, když už ne kvůli sobě, tak alespoň proto, aby chránili své pacienty před nákazou? Jinými slovy, aby sami neroznášeli virus po nemocnici, třeba nevědomky?

Jak jsem říkal, vakcína podaná do svalu neumí přímo ovlivnit dění na sliznicích. Virus může navzdory očkování naše sliznice infikovat a může se i vylučovat do okolí. Takže vakcína nezabrání očkovanému lékaři, aby neroznášel virus po nemocnici, abych použil vaše slova. Očkovaný člověk může v tuto chvíli chránit jen sám sebe.

Jenomže z úst expertů je slyšet, že tohle ještě není definitivně jisté. Říká to třeba i Státní ústav pro kontrolu léčiv, který se odvolává na to, že klinické studie, která se dělaly, se možným šířením viru prostřednictvím očkovaných lidí nezabývaly, a tudíž to, jak se bude virus na sliznicích chovat, údajně nevíme a musíme počkat na další klinickou studii.

To je jisté už nyní. Vycházíme z principu fungování imunity. Mimochodem česká imunologická škola specializovaná na slizniční imunitu a vakcinaci má dlouhou tradici a je s ní spojen i kus mého života. To vše máme již dávno potvrzené. Bez slizniční imunity není této obrany a je to slizniční imunita, která pomůže předchozí vakcinaci i do svalu a v konečném důsledku.

Zaznamenala jsem také, že mezi lékaři a zdravotníky je zájem o očkování i mezi těmi, kteří už covid prokazatelně prodělali. Věří tomu, že je vakcína ochrání lépe a dlouhodoběji než prodělané onemocnění. Je to racionální úvaha?

Chráněni po prodělané infekci jsou, paměťová imunita se jim – a zdůrazňuji dostatečně dlouhodobě – vytvořila na úrovni buněčné, nejen protilátkové. Takže to není nutné. Pokud chtějí být dárci rekonvalescentní plazmy a zvýšit protilátky po očkování, mohou to udělat. Z důvodu bezpečnosti je však při vyhodnocení profitu a rizika nutno myslet mj. i na fenomén, kdy za určitých okolností vytvářené protilátky místo ochrany umožní rychlejší rozvoj infekce při opakovaném setkání s ní.

Zdroj: Novinky, kráceno