Poselství Theodosia. Sepsal František Koukolík

Theodosius Dobzhansky byl genetik a evoluční biolog ukrajinského původu (1900-1975). Říká, že biologické jevy lze pochopit jen z evolučního hlediska. Skupina dnešních vědců užila jeho evoluční hledisko k pochopení pandemie covidu. Součástí úvah jsou předpovědi. Budoucnost ukáže, zda se naplní.

 

První směr: Virus by mohl měnit hostitelovy sociální vztahy

Všechny podoby života, takže i všichni původci infekcí včetně virů, jsou předmětem evolučního tlaku. Jejich chování je adaptivní, to znamená, že přežijí a rozmnoží se do další generace tehdy, když ovládnou hostitele natolik, že se jim zdaří užít hostitelovy buňky k tvoření vlastních kopií. Do jaké míry přímo ovlivňují hostitelovo chování, je jasné méně. SARS‑CoV‑2 je úspěšný i v tomto směru. Neurologické, psychologické příznaky i změny chování se objevují u 36 procent nemocných. Virus byl získán z mozkomíšního moku. Každopádně pandemie ovlivnila lidské chování v celém světě natolik, že lze hovořit o historickém zlomu. Důsledky budou ve větší šířce a hloubce jasnější až po nějaké době.

Druhý směr: Karanténa omezuje expozici novým mikrobům

S novými typy mikrobů se při sociálních kontaktech potkáváme denně. Imunitní systém na ně odpovídá, aniž si to uvědomujeme. Omezení kontaktů může být v průběhu karantény prospěšné, nicméně pro normální vývoj imunitního systému a mozku je přiměřená expozice různým mikrobům nutná. Dlouhá karanténa imunitní odpověď omezuje a mění.

Třetí směr: Aktivace pocitu hnusu, který chrání před rozšiřováním choroby, v případě SARS‑CoV‑2 selhává

Pocit hnusu je ochranný systém pocházející z evoluce. Díky hnusu se vyhýbáme potravě, která se rozkládá. Je součástí sexuálního chování. Vyhýbáme se sexuálním partnerům, kteří jsou rizikem pro potomky. Vyhýbáme se lidem jevícím známky infekce. Jenže v případě SARS‑CoV‑2 mohou lidé, kteří šíří infekci, vypadat zpočátku nebo v průběhu onemocnění zcela zdravě nebo skoro zdravě. Nadto může vyhrát empatie.

Čtvrtý směr: Lze očekávat snížení porodnosti

Lidem se rodí děti v dlouhodobých svazcích, díky náhodnému setkání a všemu, co je mezi tím. Dlouhodobé karantény s uzavřením míst, kde se lidé potkávají, sníží počet náhodných sexuálních kontaktů. Lidé s rychlou životní strategií, kterou charakterizuje rychlé střídání partnerů, krátkodobé vztahy a podvodné chování, jsou v průběhu pandemie úspěšnými šiřiteli SARS‑CoV‑2. Pokles porodnosti přinese očekávaná ekonomická recese, jejímž důsledkem bude nezaměstnanost se všemi dalšími ekonomickými a sociálními dopady. Díky tomu pandemie snižuje možnost získat dlouhodobé partnery.

Pátý směr: Růst genderové nerovnosti

Uzavřené jesle, školky a základní školy znamenají růst nutné péče o děti. Ženy přicházely v průběhu pandemie o práci častěji, protože pracují ve službách, které jsou dlouhodobě uzavřené, častěji než muži. Dvojí zátěž – domácnost a omezení kontaktů s lidmi spjaté s učením dětí – dopadá na ženy ve větší míře. Sociální vědy obviňují genderové stereotypy.

Evoluční pohled však říká, že počet potomků, které mohou přivést ženy na svět, je podstatně menší, než je počet potomků, které mohou zplodit muži. Samičky sociálně žijících primátů i ženy tedy musejí věnovat potomkům během těhotenství a kojení daleko větší péči než samci a muži. Evoluční perspektiva tudíž říká, že z tohoto důvodu budou ženy ochotnější než muži opustit práci a obětovat svou kariéru dětem. Rodiny se tudíž budou vracet k „tradičním“ genderovým normám: ženy pečují o děti a domov, muži přinášejí výdělek. Posun bude omezovat promiskuitu. Soutěž o vhodného partnera, který zajistí rodinu, se mezi ženami prohloubí. Mezi muži se prohloubí soutěž o status a bohatství. Agrese mezi muži podmíněná touto soutěží poroste. Naproti tomu může situaci žen i mužů vylepšovat možnost práce na dálku.

Šestý směr: Růst empatie a soucitu není jistý

Zkušenosti říkají, že v průběhu krizových situací, například při zemětřeseních, povodních, požárech, hurikánech, teroristických útocích, náletech na města jsou lidé solidární a pomáhají si. Většinové a dobrovolné dodržování omezujících a nepříjemných karanténních opatření, například v Česku v průběhu první vlny, chápou někteří sociální psychologové jako kooperaci. U nás může být dokladem soucitu úspěch nedávné potravinové sbírky, jejíž přínos byl přes epidemii vyšší, než byl přínos v době, kdy epidemie nebyla.

Na druhé straně v řadě států přispěla pandemie k rozdělení společnosti. Strategie, se kterou zvládalo pandemii Švédsko, se odlišuje od strategie, se kterou ji zvládaly jiné státy. Výsledky různých strategií jsou předmět zpolitizované debaty.

Sedmý směr: Vyvinuli jsme se k přežití, nikoli k hledání pravdy

Náš druh se se vyvinul v malých skupinách pronásledovaných hladověním, útoky predátorů a střety s jinými skupinami. Život byl krátký, přednost měla krátkodobá strategie, která ve jménu reprodukce spotřebovávala dosažitelné zdroje. Příčiny smrtících pandemií byly objasněny až koncem 19. a v průběhu 20. století.

Lidé se měli připravovat na další. V cestě stálo a stojí špatné chápání a vážení rizik vypadajících jako abstraktní pravděpodobnosti. Totéž se týká hrozby jaderné války. Vypadá to, že většina lidí tuto možnost nebere vážně.

Lidská schopnost sebeklamu a dovednost v klamání druhých lidí je neuvěřitelná. Jsme iracionální. Hledáme skutečnosti dokládající naše přesvědčení, skutečnostem, které svědčí proti, se vyhýbáme a potlačujeme je. Naše uvažování je motivované, nikoli objektivní, ovlivňují je desítky myšlenkových předpojatostí a propagandistických nástrojů. Krátkozraké „ekonomicky racionální“ uvažování zatemňuje individuální i skupinový rozum.

Osmý směr: Zvládání pandemie bude vyžadovat vlastní evoluci

Naprostou většinu minulosti jsme prožili v prostředích, která se od současného zcela odlišují. Genetická evoluce je podstatně pomalejší než kulturní. Tempo změn je v posledních desítkách let obtížně zvládnutelné zejména pro starší lidi. Pandemie obnažila protichůdné mocenské zájmy, spustila další mohutnou vlnu podvržených a zavádějících informací včetně konspiračních teorií.

Devátý směr: Tíži pandemie ovlivňuje kulturní evoluce

Lidské skupiny v průběhu kolektivního ohrožení upevňují sociální normy a trestají všechny, kdo se od nich odchylují. Státy vynucující konformitu snadněji na základě konfuciánského kulturního vzorce, který dává přednost skupině před jedincem, příkladem je Jižní Korea, Japonsko a Čína, zvládají pandemii úspěšněji. Průběh pandemie ve státech s volnějšími sociálními normami, příkladem jsou Itálie, Španělsko a USA, je – měřeno nemocností a úmrtností – katastrofální. V Česku je podobně zbytečně závažný průběh druhé vlny onemocnění.

Desátý směr: Pokračování pokroku

Z pandemie lze soudit na pokles porodnosti, socioekonomický propad a možnost posunu na nižší úroveň. Na druhé straně do lidské nátury patří trojice vysoce adaptivních schopností: jazyk, kooperace a zlepšující se pochopení fyzikálního světa. Nejcennější na pandemii SARS‑CoV‑2 by mohlo být poučení, že jsme součástí přírody se vším všudy. Její jednoduchá, rychle se množící biologická informace nám to dává pořádně najevo, pokud ji, doufejme a věřme, některá mocenská skupina nevytvořila uměle a nevypustila nehodou, omylem nebo vědomě. Což se ověřit pravděpodobně nepodaří.

Autor: František Koukolík

Zdroj: Medical Tribune