Známý psychiatr nečekaně říká: Držme se křesťanství!
Bude to mít, podle vás, tak velký dopad na lidově řečeno „morálku národa“?
Mám takový pocit, že v této republice se opravdu nevyskytují politici, které by národ obdivoval. Takže lidi jsou zvyklí na to, že politici všelijak selhávají. Mám tedy dojem, že to po téhle stránce drama nebude.
Takže se nemusíme bát scénáře – „oni nám něco nakazují, sami se tím neřídí, takže zřejmě ta opatření až tak nutná nejsou“?
Tak drastický dopad na veřejnost to myslím mít nebude.
Pane doktore, zajímalo by mne, zaznamenáváte jako psychiatr ve své ordinaci nějaký větší příliv pacientů, které k vám dovedl právě covid? Myslím tím úzkost z epidemie, z nákazy, nebo třeba i z karantény, ztráty práce….
V psychiatrické ani v sexuologické ambulanci jsem se zatím nesetkal s pacientem či s pacientkou, kteří by tak výrazně trpěli reakcí na koronavirus.
Situace kolem covidu stále rozděluje národ. Máme tady zastánce roušek a dalších opatření, stejně tak jako jejich radikální odpůrce. Nejen na sociálních sítích nálada ve společnosti graduje. Jak vy to jako psychiatr vnímáte?
Mám dojem, že hlavní chybou reakce společnosti na aktuální pandemii byla politizace problému. Jde, a od počátku šlo, přece o infekční chorobu. Na prevenci a léčbu různých nákaz jsou odjakživa voláni lékaři. V této coronavirové záležitosti jsou nejvyšší autoritou politici. Druhou stránkou této věci pak je skutečnost, že pandemie zasáhla společnost, která nemá stabilní a respektovaný systém hodnot. V posledních desetiletích u nás většina lidí nevěří ničemu. Chybí také osobnosti, které by měly u občanů jednoznačnou důvěru, a tedy také vliv na většinu obyvatel.
Kde se situace opravdu vyhrotila, byla nedělní demonstrace, protest proti „zmatečním“ vládním restrikcím, který se odehrál v centru Prahy. Tam zazněly i výkřiky jako „Prymula do plynu“ a podobně. Kam až toto může dojít? Máme počítat s ještě vyhrocenějšími akcemi?
Měl jsem pocit, že šlo při té demonstraci jen o to, aby se vyřvali a vyřádili sportovní fanouškové, kteří se realizují kravály, dělobuchy a dýmovnicemi i při sportovních akcích. Nebylo jich tolik, aby představovali nějakou zásadní hrozbu.
Demonstraci odsoudila řada politiků, například právě podle Prymuly mohla akce výrazně přispět k šíření nákazy. Mluví se i o bezohlednosti vůči policistům, k práci lékařů... Jsou lidé bezohlední? Je podle vás v české společnosti jistá část, která se nyní chová zcela sobecky vůči starým a nemocným? Nebo jsou to lidé, kteří jen zoufale upozorňují na to, že další uzavírka by nás kromě svobod stála i celou ekonomiku?
Na internetových sítích se od počátku pandemie realizují nejrůznější samozvaní „odborníci“. Nejvíc škodí ti, kteří soustavně hlásají nízkou nebezpečnost coronaviru. Jako by neslyšeli o těžce nemocných a usmrcených pacientech. Covid je nová infekce, stále málo vyzkoumaná. Namístě je tedy opatrnost, a hlavně sebeovládání všeználků všeho druhu.
Prezident Miloš Zeman vyzval veřejnost, aby nosila roušky. V proslovu zmínil i to, že někteří sice o epidemii vůbec nic nevědí, ale kvůli mediální pozornosti jsou ochotni říkat věci, „které poškozují naši společnost“. „Mám tím samozřejmě na mysli takzvané antirouškaře, ale i další, zubaře, kardiology, zpěváky.“ Co vy si myslíte o výrocích a názorech lidí, které prezident zmínil? Je dobře, že máme také pohled z druhé strany? A jak právě toto ovlivňuje postoj lidí k epidemii, k opatřením...?
Kdysi jsem se opakovaně podíval do Japonska, kde se lidé s rouškami v hromadných dopravních prostředích vyskytovali poměrně často, aniž by jim to někdo nařizoval. Nevím tedy, co některé naše významné osobnosti na rouškách tak dráždí, že proti nim tak radikálně bojují. Zajímavý je postoj některých lékařů, kteří veřejnost ujišťují, že roušky jsou zcela neúčinné, ne-li nebezpečné. Zřejmě si ti páni kolegové již nevzpomínají na své praxe v chirurgických oborech. Je-li rouška k ničemu, proč se v nich chirurgové celé hodiny trápí? Má-li společnost na krku epidemii, měli by lidé držet spolu a disciplinovaně respektovat dobře míněné příkazy svých demokraticky volených autorit.
Prezident také nedávno vyvolal negativní reakce mezi lidmi svými hláškami typu „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“, nebo že kvůli covidu zkrachují jen neschopní. Co říkáte na takové vyjadřování prezidenta v době, kdy by národ potřeboval spíše podpořit?
Nevím, kolik hladovějících umělců pan prezident poznal. Nicméně lze souhlasit s tím, že i v bídě a hladu se může vyskytovat produktivní umělec. Že pandemie poškozuje jen neschopné? Takový názor nelze podpořit. Totéž bychom mohli tvrdit o jiných přírodních pohromách, třeba o potopách, požárech, nebo zemětřesení. Pan prezident mě uvedenými výroky překvapil. Státník v jeho pozici by měl svůj národ povzbuzovat, nikoliv napomínat.
Už několik dní tady máme takzvaný lockdown. Z pohledu psychiatra, co to může s lidmi, s rodinami udělat, když se musí podobně jako na jaře zavřít zase společně doma? Poté, co se právě na jaře toto stalo, mluvilo se pak o tom, že údajně vzrostlo násilí na dětech….
Pamatuji se, že v souvislosti s omezením pohybu osob někteří uváděli, že se přitom zvyšoval výskyt domácího násilí. Lidé na sebe měli více času. Ve své forenzní praxi jsem se nesetkal s takovými případy násilí, které by byly trestnými činy. Půjde spíše o reflexi stísněné nálady a omezení naděje na lepší příští.
Co už je „zmrazené“ delší dobu, to je kultura, koncerty, nyní už i divadla. Jak moc člověk potřebuje kulturní vyžití? Mají pravdu ti, kteří mluví o tom, že nějakou dobu se bez toho obejdeme, že to není v životě to nejdůležitější?
Myslím, že umělci by měli dostat více příležitostí v rozhlase a v televizi, když se omezují divadla, koncerty a kina. Nějakou dobu bychom se s takovými projekty mohli spokojit. I když živou divadelní a koncertní akci masmédia nahradit nemohou. Bohužel, často vidím zajímavé umělce v televizi spíše se stížnostmi a výtkami než s ukázkou jejich umění.
Jako znalec lidských duší, dokážete odhadnout, jak moc se po odeznění epidemie nejen český národ, ale i celý svět, změní? Domníváte se, že se lidem výrazně změní hodnoty, jejich pohled na život?
Již dlouho před nástupem té pandemie byl velice rozházen hodnotový systém. Velice doporučuji vracet se k tradičním křesťanským hodnotám, kterými jsou víra, naděje a láska. Lidstvo, které neví, čemu má věřit, lidstvo, které nevidí žádnou srozumitelnou naději, a lidstvo, které nemá rádo sebe, ani své bližní, takové lidstvo je odsouzeno k zániku. Nevěřím, že sebesilnější epidemie může tyto hodnoty nám lidem vzít a způsobit nějaké nevratné škody. Dokázali jsme se vyrovnat se škodami světových válek a s přírodními kalamitami, proto bychom měli věřit, že přečkáme i korovnavirus.
Zdroj: Parlamentní listy
